Zhasínáme v říši divů (nejoblíbenější úryvky, 2. část), DBC PIERRE

23. srpna 2017 v 23:05 | miriabel |  oblíbené
O společnosti
"Začalo to nápadem prodávat nám věci, které nepotřebujeme...
S každou nepotřebnou věcí, kterou si spotřebitelé koupili... se cítili větší...
Protože za to stojíte - hlásali prodejci. A ani je nenapadlo, že je to poslední možné rozhodnutí, které může civilizace učinit - podetnout nosníky veškerého pokroku a přiznat, že už se nedá nic čekat ani dělat. A hleďte: jelikož lidské chování je zcela řízeno podvědomím, spotřebitele to přesvědčilo. Opravdu za to stáli. Zasloužili si víc. Západní kulturu tahle myšlenka brzy zcela ovládla...
To, co se dělo mezi prodejci a spotřebiteli, bylo něco velkého. Bylo to soukolí a ještě mnohem víc. Mysleli si, že je to dokonalé, protože spotřebitelé byli nerozumné, kompulzivní bytosti, které věěřili všemu, co se jim řeklo. A co bylo ještě ještě lepší: byli stále hloupější a hloupější.
Prodávalo se stále více věcí.
Vlády si s masami nikdy nevěděly rady. Hlavn proto, že nejsme hloupí, ale také hlasití a nebezpečí. Celá ta myšlenka, že "za to stojíme", byla skvělým způsobem, jak nás udržet zaměstnané. Cestu vpře otevírala řízená demokracie; tačilo, aby vládci vynechal slovo řízená. A tak se vydali na své dobrodružství a medián inteligence nechali lehce poklesnout, aby se každý cítil jako doma. Nechali prodejcům volnéé ruce, a dokonce jim pomohli upravit právní význam pravdy a lží. Jakmile něco propůjčovalo dojem důležitosti, bylo jasné, že to bude vynášet.
A když to vynášelo, tak to přece musela být pravda.
Spotřeba se z výsady stala právem, povinností. Stala se důvodem, proč jsme tu. Fantaskní divadlo trhu se stalo naším folklorem, dokud sami vládci nezačali využívat ještě velkolepější podívané pro své záměry a pořádat scětové události, které by podpořily jejich nároky a posty...
Nějakou dobu to vesele klapalo. Ale nakonec jsme si my, zástupové, začali zvykat na pocit důležitosti. Chtěli jsme být ještě důležitější. A protože to, co jsme si kupovali, nebyla pravá důležitost, prodejci se najednou ocitli v nezáviděníhodné pozici. Vlastně toho moc ze svých slibů nesplnili. Ve skutečnosti většina příslibů radosti přineslajen frustraci a vztek. Krásu, moc a bezpečí získalo mnohem méně lidí, než nám zaručovali. I potom, co se začala snažit i televize a ukazovala, jak i ti nejtupější a nejzvrácenější lidé získavají moc a slávu, my, zástupové, jsme se nikam neposunuli.
A neboť jsme mimo jiné nevděční a během celých generací, co ten pokus běžel, jsme se nestali kořistí ostrovtipu, začali jsme být opět hlasití a nebezpeční. Dokonce i základní soucit zmizel, což jasně potvrdil geometrický nárust brutálních zločinů: protože když se to vezme kolem a kolem, tak v reklamách se nikdy nemluvilo o tom, že by za to stál i někdo jiný.
Vláda byla najednou v úzkých. Naivně se přidala ke skupinámm prodejců a ujišťovala nás, že za to stojíme. A my jsme najednou všechno to, za co jsme stáli, začali chtít. A chtěli jsme to sakra hned teď!
Byla to do prdele otázka základních lidskejch práv!
A zhruba v té době přestala ekonomika dělat to, co měla. Všechny ty její blíhové výmysly, dokonce i staré dobré hodnoty jako ,cenové mechanismy neviditelné ruky trhu' (pozn. pod čarou: Popravdě, ta ruka byla opravdu neviditelná, he he.) a další vtipy blouznivců a hlupáků z osmnáctého století, kteří ekonomiku pojmenovali, odhalily své do očí bijící nedostatky. A vláda, která na ty pitomosti naletěla, udělala totéž. Obchodovali jsme, jako by po nás měla přijít potopa.
A šup - přišla.
Ani všechny nové odporné způsoby smrti, ani všichni zlí teroristi nám nedokázali nahnat tolik hrůzy, abychom se znovu spojili. A tak začal velký rozklad. Prázdná skořápka mytiké konkurence nám praskla před očima, když se tradiční obchody sesunuly a udělaly místo levnějším. Vše za libru se změnilo na vše za 99 pencí, vše za 99 pencí se změnilo na vše za padesát pencí a vše za padesát pencí se proměnilo na výkupny zlata, které se prohrabovaly holými kostmi našich šatníků a hledaly zisk. Zatímco knihy s naší historií se stránku po stránce rozprodávaly na eBayi, kvalita a krása, které byly shledány subjektivními, a proto demokraticky bezcennými, byly zavrženy. Všechny hodnoty byly rozpárany, sliby zapomenuty, všechen sex byl využit, smích utracen, příze upředena a pravda pokřivena. Až se z dodávek stala logistika, z bombardování svoboda, z hranolků happy meal, ze smluv lsti - dokonce i slovo kunda bylo příliš opotřebované, než aby bylo možné se z něj radovat.
Bylo po všem.
Pokrok lidstva jednoduše není pro investory výnosná volb. Větší hrdina než Batman se nakonec neobjevil.
Na Měsíc jsme se už nikdy nevrátili.
Concorde zmizel navždy.
Elvis zůstal mrtvý.
Všechno, co zbývá ze života, je procházet se po ulicích s podmínečným propuštěním a nechat se pozorovat jako opice. Protože to je přesně to, mí milovaní, za co stojíme."
PIERRE, DBC; Zhasínáme v říši divů. 1. vyd. Praha: Plus, 2013. s. 87-91. ISBN 978-80-259-0229-5.


"Generace mého otce byla první, která se přestala starat o své starší. Táta se totiž rozhodl, že je moderní starat se sám o sebe a nenechat se zatěžovat dědovmi problémy, protože děda by to stejně nechtěl. To byl jeho moderní přístup. Až na to, že Tommy chtěl, aby se o něj někdo staral. Upadl. Zůstal ležet na boku a zmítal se jako nějaký brouk. Díval se na nás. Ale otec nám v rámci svého nového usilování o psychologické zdraví zarezervoval lístky do kina. Vždycky když jsme chodili pryč, tak se u nás stavovala jedna bývalá zdravotní sestra, kamarádka teta May, a dávala na Tommyho pozor. Když upadl, tak tam ještě nebyla.
Můj otec se podíval na hodiny, zeptal se Tommyho, jestli je v pohodě, opřel ho o postel a nechal ho tam, aby ho ta paní našla. Jinak by totiž film začal bez nás - a to by Tommy přece nechtěl. Pamatuju si, jak jsem se od dveří ještě otočil. Jeho oči nás vyprovázely. Je pravda, že v dobách, kdy v sobě ještě měl ten smích, nechtěl by, abychom si s ním dělali starosti. Ale ta doba už byla dávno pryč,
Takže se vás ptám: máme ctít přání učiněná v plné životní síle, nebo ta, která se objevují v daný okamžik, tedy i v časech tak bídných, kdy všechny naše principy odtekly pryč?"
PIERRE, DBC; Zhasínáme v říši divů. 1. vyd. Praha: Plus, 2013. s. 142-143. ISBN 978-80-259-0229-5.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.