A tak jsme zůstali 3. Jako Genesis.

22. července 2017 v 20:43 | miriabel |  deníček

"If one day the speed kills me, don't cry because I was smiling."

Uvedený citát je přisuzováný Paulu Walkerovi, i když se nikdy stoprocentně neprokázalo, že doopravdy pochází z úst nejkrásnějšího herce, co kdy v Rychle a zběsile hrál.
Možná to nikdy neřekl, nicméně se citát k jeho životnímu příběhu hodí, dodává mu poetičnost, po které tolik toužíme.

K tomu jsem se ale dostat nechtěla. Ať už jej kdy vyřkl či ne, nic to nemění na tom, že jsem jej jako herce měla ráda, jako mladší byl dokonce mým idolem a zároveň jediným důvodem, proč jsem o prázdninách v roce 2003 šla na Rychle a zběsile 2 do kina.



Pokaždé, co tenhle citát někdě vidím, nejčastěji na Facebooku, protože jeden můj kamarád jej má na úvodní fotce a já se na ni paradoxně koukám pokaždé, co je mi smutno, se mi vybaví vzpomínky na mého přítele.

Ne, nezabil se. Žije. To jen, aby nedošlo k nedorozumění.

Jenom jej asi už navždycky, pokaždé, co zavřu oči, uvidím usmívajícího se s oběma rukama na volantu v poloze 3/4 na 3 projíždějícího částečným smykem zatáčky okresních cest s ručičkou tachometru přibližující se k nebezpečně vysokému číslu.

Vím, že to jsou chvíle, kdy je nejšťastnější. A ať už to mezi námi dopadne jakkoli, uchovám si jej v paměti právě při tom, co ho baví a vždycky bude bavit nejvíce.

Neumím ovládnout úsměv na rtech, když se mi vybaví, jak se mu dostala do ruky naše 1.2 jedničková Fabia a on se mě jako by se nechumelillo zeptal, kolik jsem s ní jela nejvíc. Musela jsem ho upozornit, že z litrového tříválce třílitrový šestiválec prostě neudělá, byt jsem se nakonec docela divila, co dokázal z našeho motoru vytřískat.

Jsme teď ve fázi, kdy nevíme, co bude. Možná to ještě zachráníme, možná už nám to bude připadat jako neúměrná snaha nebo nebudeme vědět, z jakého konce to vzít.

Cítím, že byť se pořád máme hodně rádi, naše sny, plány a představy o životě se v mnohém podstatném docela rozcházejí.

Už spolu netrávíme veškerý volný čas ani by to asi nešlo, nestíhám ho a on se nepřizpůsobí.

Tak už jen večer před spaním vzpomínám, jaké to bylo v začátcích krásné. Jak moc jsem do něj byla zamilovaná. Jak krásně se na mě usmíval, když jsme spolu prožívali všechna ta poprvé, co spolu dva lidi postupně překonávají.

Kecám, když píšu, že ho mám hodně ráda. Miluju ho. O to to bude více bolet. Já vím. Ale na špatné konce se nejde připravit. Ten nadpis je věta, kterou dneska řekla mamka, když jsme se byli v bouřce projít. Týkala se tématu víc, než bych možná chtěla.


Zdroj obrázku: Pinterest. Paul walker; Citáty; Úsměv. https://cz.pinterest.com/pin/459156124485007423/ .
 


Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 23. července 2017 v 0:05 | Reagovat

To napätie pred tým, než sa niečo stane som nikdy nemala rada.
Stále dudáš ale Vesmír má svoje cesty...
Drž sa 😊

2 Eliss Eliss | Web | 23. července 2017 v 12:23 | Reagovat

Věřím, že se to mezi vámi ještě nějak zachrání :)

3 miriabel miriabel | 26. července 2017 v 20:33 | Reagovat

[1]:  Dakujem... ja by som mozno povedala Boh, ale v ostatnom  s Tebou suhlasim :) a to napatie tiez  nemam rada :/

4 Miriabel Miriabel | 26. července 2017 v 20:34 | Reagovat

[2]:  dekuji, Eliss, Ty jsi tak moc hodna :)))

5 Xoana Xoana | E-mail | Web | 22. srpna 2017 v 8:42 | Reagovat

Je to zvláštní, ale přijde mi, že s těma důležitýma lidmi v našich životech se navzájem nikdy úplně neztratíme...vždycky zůstáváme nějak propojení :-)
Všechno bude fajn :-)
Jinak, super blog! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.