Vypust strach

25. dubna 2017 v 1:23 | miriabel |  miriabel
Nahrejes jehlu, vydezinfikujes ji... vpich jemne zasimra. Klikata cesticka tekouci krve si pomalu razi cestu nahou strupatou kuzi. Strachy a bolesti se pro ted rozplyvaji. Zustava jen prijemny pocit z jasne cervene tekutiny.

Chces vic. Dyl. A tak to udelas podruhe. A znova.

Ostris na ten maly kousek tela, clona 1,8. Starosti vsednich dni nechavas v pozadi.

Bojis se leta, protoze odhaluje nohy.
Strupy se hoji rychle, hnisave rany sakra pomalu.

Nekdy jdes radeji spat. Ze sna te budi zimnice z nocnich mur zhmotnujicich tve zhyperbolizovane strachy.

Nechces to delat a nakonec i chvili vydrzis, a pak se pristihnes, jak si ve stresu trhas rasy, protoze rvani vlasu a oboci uz davno neboli...

Nevim, kdy dospeju, kdy s tim skoncim.

Do zrcadla se radeji uz nedivam. Mam strach, ze to jednou nekdo pozna.

//sebeposkozovani//

Bylo mi 16, kdyz jsem to udelala poprve. Sedela jsem v pokojicku na zemi, hrozne smutna z kluka, co jsem ho tenkrat desne milovala (a dalsich x let potom taky). Chtela jsem, aby se mnou zustal naporad. A tak jsem to udelala... vyrezala jsem si na koleno prvni pismenko jeho krestniho jmena. A. Chtela jsem si jej vytetovat, ale z rany teklo tolik krve, ze jsem se do ni vlit inkoust neodvazila.

Byla to nerozvaznost. Chyba. Kdybych mohla vratit cas, nikdy bych to neudelala.
Protoze... Ten pocit, co prisel po vyse popsanem riznuti, ve mne zustal dodnes. Byl... uklidnujici, chladny, oprostujici od vsech pozemskych problemu.

Nerezu se. Nikdy jsem to potom uz neudelala. Picham se jehlou. Trham si vlasy a oboci, nekdy rasy.

Pomaha mi to... jsem pak silnejsi.

Nezkousejte to. Nedelejte to. Nic vam to neprinese.


Klidni budte proste sami od sebe.
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 25. dubna 2017 v 16:08 | Reagovat

To je zlý :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.