Jak přibrat s UC aneb 7 bodů, které u mě zabraly

3. ledna 2017 v 1:22 | miriabel |  ulcerózní kolitida
Možná by měl název znít spíše Jak si začít vážit sám sebe, ale takhle se mi líbil více. Pořád se píše o tom, jak se někomu povedlo zhubnout, ale na opačný postup návod není.

Tak se do toho pustím. Pokud ale čekáte, že zde najdete podrobný návod, kolik a čeho jíst, raději nepokračujte, odpověď v článku ukryta není.


1.) Začněte se mít rádi
Bavíme se sice o nízké váze, která je způsobená nemocí - v mém případě ulcerózní kolitidou, jenže i v tomhle případě (nebo možná právě v něm) - ač se tomu můžete divit - hraje velkou roli psychická pohoda a vztah k sobě samému.

2.) Přestaňte mít strach znovu a znovu zkoušet zakázané potraviny
... co jsme nemohli sníst včera, nemusí zákonitě vyvolat stejné následky i dnes. A čím méně se budeme bát a více žít (šťastněji), tím je větší naděje, že se nám střeva umoudří a více toho zvládnou.

Samozřejmě s rozumem. Každý ví nejlépe sám, co dřív mohl a co mu tělo neschválí nikdy.

3.) Choďte hodně ven, sportujte, bavte se
Moderním slangem - Buďte v pohodě. Snažte se být co nejvíce na čerstvém vzduchu, v přírodě, na sluníčku.

4.) Vybírejte si potraviny, které obsahují co nejméně - nebo nejlépe žádné - přidaných chemických látek
Kyselinu askorbovou asi snesete, ale E578654379 a dalších 15 takových z krátkodobého hlediska možná ano, ale kdo ví, co mohou způsobit po pár letech intenzivní konzumace. Já ne, právě proto si na ně dávám pozor.

Maso kupujeme od chovatele. Zeleninu se snažím brát od lokálních dodavatelů nebo alespoň odněkud z Česka, Slovenska nebo Maďarska.
Jídlo je lepší si vařit než kupovat.

Ale taky je třeba to nepřehánět a nestresovat se tím. Občas třeba i zariskovat. Nevytvářet si pravidla, která musíme nutně dodržet a z jejich porušení mít obavy.

5.) Můžete zkusit vynechat lepek a mléko
Já mám na mléčnou bílkovinu alergii, takže je jasné, že se mléku musím vyhýbat. Znám ale mnoho lidí, kterým odstranění mléčných produktů spolu s lepkem z jídelníčku pomohlo výrazně zlepšit stav.
Z lepku se pokaždé osypu a mám teploty.

6.) Snažte se jíst často po malých dávkách a hlavně pestře
Lámaly se mi nehty, měla jsem je celé vroubkované, rozdrolené. Byly jako z papíru. Doktorka mě poslala ke kožní, že mám plíseň, kožní po měsíci, co jsme čekaly na výsledek z laboratoře řekla, že mám nedostatek vápníku, vitaminu B a D a myslím, že ještě železa. Pár měsíců jsem zkoušela jíst předepsané vitaminy a doplňky stravy, jenže se to mým střevům nelíbilo a výsledek byl přesně opačný.

Zkusila jsem tedy rozmixované arašídy, rýžové mléko s vápníkem, dětské kaše s přidanými vitaminy, bezlepkové mouky... snažila jsem se co nejvíce to jen šlo rozšířit jídelníček. Trvalo asi měsíc a půl, než bylo na nehtech poznat zlepšení. Po dvou měsících už mi rostly normální - pěkné - nehty! Nepadají mi vlasy a mám lepší pleť.

7.) Pravidelně a ještě více než pravidelně spěte
Zkuste se před spaním uvolnit. Myslet na uklidňující věci nebo i pěkné, co ve Vás nevyvolají žádné napětí. Hezké vzpomínky, co po nich zůstává pocit zoufalství - jo, mají tendenci přicházet hlavně v čase, kdy se chystáme ke spánku - nahraďte těmi aktuálními nebo si vybavte něco, co ve Vás vyvolá vztek. Cokoli, jen ne lítost či smutek.
Někde jsem četla, že pomáhá dát si před spaním pyžamo do ledničky. Když jsem byla nejsmutnější, neuspalo mě ale ani pyžamo z mrazákuSmějící se.

A zase se vracím k bodu jedna. V životě střídají krásné momenty ty méně milé a naopak. Musíme se mít ale natolik rádi, aby pro nás i v těch těžkých okamžicích byl přednejší náš vlastní spánek - a hlavně ZDRAVÍ - než okolní stres.

Na úplný závěr bych chtěla jen poznamenat, že to u Vás nemusí fungovat, což ale asi ani psát nemusím. Každý to má jednoduše jinak. A jsou bohužel i fáze nemocí, které se nedají zlepšit takhle jednoduše. Navíc - známe to - dneska je to super a zítra prostě nebude... Jenom jsem chtěla sepsat své poznatky, co mělo na mě obrovský pozitivní vliv. Kdyby to pomohlo třeba jen jednomu z Vás, měla bych ohromnou radost...

Ještě před rokem jsem byla troska, co pořád lítala po wc, bála se kamkoli jet, cokoli mimo domov sníst. Měla jsem několikrát za den křeče. Hledaly se léky, ze kterých by mi nebylo špatně a zabraly by. Chodila jsem po doktorech a nevěděla si rady. Museli jsme topit na 27 stupňů (v kamnech) a stejně mi byla zima a bolely mě klouby.
Než začalo léto, měla jsem měsíc vkuse měsíčky, i když slabé. Ke konci jsem už fakt neměla sílu.

Momentálně - ťuk, ťuk - žádné léky jíst nemusím. A je mi fajn. Občas sním něco, co se střevu nelíbí. Nenechá mě na něj úplně zapomenout. To je jasné Smějící se. Musím přece vědět, že ho stále mám! Je to už ale jiné... Jídlo si můžu vybírat taky podle chuti, moje dlouhodobá jediná možná varianta jídla (rýže, rozvařená zelenina a dušené hovězí maso, popř. dušené rozmixované ovoce) už je jenom jednou ze složek přijímané potravy.

Nevím přesně, o kolik jsem přibrala. V polovině léta jsem měla všechno oblečení volné, velikost košíčků o 3 písmenka menší než na gymplu.

Teď se zase vracím ke své staré postavě (už jsem se téměř vrátila). A jsem za to neskutečně ráda. Každý centimetr navíc pro mě byl důkazem pomalu přicházejícího zdraví. Bála jsem se, abych to nezakřikla.

Cítím se teď lépe. Nejen fyzicky, ale i psychicky. 8 - 15 x denně lítat po záchodech je hrozně unavující, zabírá to čas, bere vešekerou životní energii i sebevědomí, řekla bych. Cítila jsem se oproti ostatním nemocná, méněcenná a hrozně slabá. Život mi utíkal pod rukama...

Moc bych přála Vám všem, kteří víte, o čem píši, aby Vám bylo lépe. Ať už na měsíc, rok či třeba zbytek života, ale hlavně, abyste zase okusili, jaké to je, normálně žít.

Následovat bude článek o argumentechUsmívající se.
 


Komentáře

1 Ortie Ortie | Web | 9. prosince 2016 v 19:35 | Reagovat

Držím palce ať se máš stále ráda

2 Joina Joina | Web | 3. ledna 2017 v 5:27 | Reagovat

No to jsi napsala všechno pěkně, ještě mi řekni jak bych se měla přestat stresovat a nervovat protože díky tomu  já dost hubnu...
Ale tvojí metodu asi vyzkouším.

3 miriabel miriabel | Web | 3. ledna 2017 v 8:52 | Reagovat

[2]: Uprimne, mela jsem to podobne... u me nastesti dve priciny stresu odpadly samy. A pak.. pomohlo omezit nebo uplne prerusit kontakt s lidmi, kteri stres vyvolavaji... takovi Ti, co jen vycitaji a vytvareji problemy, ktere bez nich neexistuji :). Taky donutit se rikat, ze neco nechci/nemuzu udelat. Samozrejme, pomahat lidem, ale nejit za hranice svych moznosti - me to pak stresovalo, kdyz jsem nestihala v dane dobe splnit, o co vsechno me zadali... a obecne rikat ne - nekde nechci byt, odejdu, nezustanu jen proto, ze oni chteji ze strachu, ze by me nemeli radi a nebudu se tim trapit - a hlavne jsem si uvedomila, ze  nic v zivote mi nestoji za to, abych zase prozivala, co v predchozich letech, kdy jsem mela porad relaps :) vsechno nejak dopadne, ale to doopravdy nejdulezitejsi je zdravi - bez nej jsou i ty stresy zbytecne, protoze nezvladneme nic delat :)
Neni na to asi zadna spravna, je to v Tobe :) jen tohle pomohlo mi... ale uprimne, ten stres u me byl taky nejpodstatnejsi faktor :)
Zkus brat zivot, jaky je. Nevycitat si, ze neco dopadlo jinak, nez si chtela (spatne). Pokusit se v tom najit aspon neco pozitivniho. Netrapit se vecmi, ktere nezmenis... a pak se radovat z malickosti - hlavne koukat kolem sebe a videt je :) achjo, zni to jako frasky... ja nejsem nejaky extreme pozitivni clovek, nevidim kolem sebe jednorozce plujici po duze...:) ale u me uz tohle byla nutnost. Delala jsem vsechno naopak, nez ted popisuji a bylo mi porad blbe - ale samozrejme... nemohu zarucit, ze to budes mit taky tak :)

4 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 3. ledna 2017 v 12:31 | Reagovat

ahoj tvuj blog mě velmi zaujal a děkuji za motivační článek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.