Dospělost

15. ledna 2017 v 21:08 | miriabel |  názory
"Ten děsivý moment, když hledáš někoho dospělého, ale pak si uvědomíš, že ty jsi dospělý.
Tak se rozhlížíš po starším dospělém. Dospělejším dospělém. Po někom, kdo byl v dospívání úspěšnější než ty."

Zdroj: MamaKittyy. iFunny. (c) iFunny 2017 [cit. 15. 1. 2017]. Dostupné z: https://ifunny.co/fun/QI0rhqk03

Znáte to?

Já bohužel jo.

To příjemné na dospělosti je absolutní svoboda.

(I když... mějme na paměti, co řekl John Stuart Mill: "Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého." A taky, co stanoví náš občanský zákoník: "Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.")

Její odvrácenou stranou je však zodpovědnost.


A tak se vám najednou stane, že půjdete na úřad a budou potřebovat vás osobně. Nebude se vám do toho chtít. Rodiče by to určitě zvládli lépe. A pak začnete jednat sami za sebe, jiná možnost se nenabízí.

Možná se vaše první dospělá zkušenost odehraje u doktora či na studijním.

Fyzicky stárneme ubíhajícím časem. Psychicky zkušenostmi. Učíme se za pochodu.
Není možné se připravit předem.

Až jednou nastane den, kdy vyřešíme my něco dospěláckého za rodiče, protože si uvědomíme, že si s tím poradíme lépe. Že jsou staří, bezradní či příliš důvěřiví - což se se stářím pojí.

Postupem času si zvykneme, že žádný dospělejší dospělý už na dosah ruky není.

První setkání se světem dospělých mi přinesla mnohá zklamání. Uvědomila jsem si, že ne všichni jednají čestně a ne vždy platí, že se slusnoští nejdál dojdeš. Důležitější než inteligence a vzdělání jsou někdy známosti a odvaha.
Hranice mezi hodným, pravdomluvným, důvěřivým a naivním je hodně tenká.

"Kdybys teď mohla poradit svému mladšímu já, co by to bylo?" ptala se mě učitelka angličtiny.
"Nemyslím si, že by mě poslechlo." Odpověděla jsem.

Musíme si to vyzkoušet sami. Chybami se člověk učí. Důležité jsou zkušenosti.
Jsou to možná cliché, ale pravdivá.
Vysoká škola života, jak má mnoho lidí - zejména těch, co dělají v psaném projevu nejvíce gramatických chyb - uvedeno v informacích na Facebooku v kolonce vzdělání, je bohužel potřebná. Vzdělání nám ale nenahradí. Potřebujeme oboje. Usmívající se

Kamarádka mi po prvním díle 8. série Gilmorových děvčat řekla, že ji pokračování zklamalo.
Já si ale dovolím tvrdit, že mnohé nezklamal příběh sám o sobě, ale ztráta ideálů hlavní hrdinky Rory, která z něj byla patrná.
V životě to tak chodí. S tím se nakonec smíříme. Neprožíváme jen nepřetržitou radost a postupné plnění všech vytyčených cílů a snů, ale také rozčarování a smutek. Někdy si nevíme rady, jindy děláme kompromisy.

Nechtěla jsem ale, aby tento článek vyzněl nějak smutně.
Dospělost není taková, jakou si ji v dětství malujeme. Příliš si ji idealizujeme, vidíme jen touhu po svobodě, která nás jednou obklopí. Neuvědomujeme si, že ony zákazy jsou jen důsledkem strachu našich rodičů o nás - oni totiž tu zodpovědnost, kterou tak nedočkavě očekáváme, mají a spolu s ní i nasbírané zkušenosti.
To ale neznamená, že je děsivá.
Jen není tak dokonalá jako v našich představách.

Nebojte se jí. Na nic v životě nejsme předem připraveni. Ač jsme jako neplavci hozeni do vody, naučíme se plavat. Musíme, protože se nechceme utopit.
Postupně se vyvíjíme. My. Svět kolem nás. Je to přirozené.

Nabytá svoboda nám umožní roztáhnou křídla a vzlétnou, kam jen budeme chtít. Na bedrech s sebou v ten moment poneseme ale také zátěž, co nás vždy vrátí zpět na zem. Závaží bude nést nápis Zodpovědnost.

----------------
Nejsem fanoušek motivačních citátů, protože se mi zdají mnohdy hodně přitažené za vlasy až směšné, ale když už tady píšu o snech a vrácení se do reality... tuhle FB skupinu mám fakt ráda: https://www.facebook.com/svetneuspesnych/?fref=ts Smějící se
Berte to s nadhledem! Usmívající se (skupinu i život)
 


Komentáře

1 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 15. ledna 2017 v 23:00 | Reagovat

Bezva článek, já teď do dospělosti vplouvám a přesně jak říkáš - kdy jsou dospělejší dospělí, kam se poděly ideály?

2 Honza Honza | Web | 17. ledna 2017 v 13:09 | Reagovat

Velmi pěkný článek, je toho hodně k zamyšlení. Napadl mě jeden citát (údajně od Einsteina, ale připisuje se mu poměrně hodně citátů, které ani nikdy neřekl, tak kdoví :D ) – "Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli." Myslím, že na tom něco bude :) ...

3 Joina Joina | Web | 19. ledna 2017 v 15:46 | Reagovat

Tak to asi jo, já jsem dospělá už několik let, ale jako dospělý člověk si vůbec nepřipadám. Před čtyřmi lety jsem se chovala více dospěleji než teď, musím s tím něco udělat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.