Pravá láska a nevyjádřitelný pocit

20. prosince 2016 v 2:04 | miriabel |  oblíbené
Minulou neděli k nám přišel soused. Od první chvíle jsem viděla, že je na něm něco jinak než obvykle. Na první pohled se zdál být stejný jako vždycky. Po bližším prozkoumání jsem v jeho modrých očích viděla obrovskou bolest. "Dyť je úplně zlomený," došlo mi.
Jeho žena, které se celé manželství staral o dům a se vším jí pomáhal, má už několik měsíců nového partnera. Nenašla v sobě ani tolik odvahy, aby mu to sama řekla. Ohromující zjištění se dozvěděl se od švagra. Nemohl tomu uvěřit. Nechápal to.

Polyká prášky na spaní. Potuluje se po prosincových vylidněných ulicích a neví si rady.
Na Vánoce zůstal dočista sám.

Vzpomněla jsem si, jak se vždycky radoval z moštování, zabíjení králíků, nedělního oběda, společné mše, nakupování či sekání trávy.
Je jedním z těch lidí, co jim ke štěstí stačí běžný život.

Říkala jsem si, jako si v takových situacích říkám vždycky, "proč zrovna on?". Ale otázky tohoto typu jsou asi úplně bezpředmětné.


Dívala jsem se z okna na mrazivou prosincovou neděli. Brzy budou Vánoce. Tak jako každý rok. Já jsem ale nedokázala obdivovat krásu jinovatkou pokryté krajiny. Mráz na mě působil hrozně chladně, neosobně. Bezcitně.

Nepovedlo se mi přemoct se. Snažila jsem se přijmout myšlenku, že to tak v životě prostě chodí. Chce to jen čas... Bla bla.
Propadla jsem neutišitelnému zoufalství. Po tvářích se mi válely obří slzy, se kterými propuknutá bolest neodcházela, ba naopak.

Byla třetí adventní neděle a já seděla v kuchyni na židli, bezradně se dívala na scenérii obklopující náš dům a snažila se zastavit pláč.

Jsem obklopena smutnými příběhy. Beznadějnými, co lidem, které mám ráda, dokázaly ukrást jiskru, co měli v očích.
Prý to není naší vesnicí, prý tomu stejně neuteču...

Nechci tomu věřit. Ještě ne.

V souvislosti s tímto ponurým tématem se mi vybavila jedna nekonečně krásná a jemná písnička od skupiny Rush - Tears (Slzy).


První část alba 2112, ze kterého nahrávka pochází, vypráví příběh o životě v roce 2112. Píseň The Twilight Zone z druhé části CD 2112 je napsána podle dvou epizod stejnojmenného sci-fi seriálu. Více o genezi textu The Twilight Zone na druhém blogu.
Jednoduše, skladba Tears mi do alba svým obsahem neseděla. Je mezi ostatními futuristicky laděnými texty schovaná, neprůbojná, křehká, možná právě proto tak nádherná.

Hledala jsem jednoho večera na internetu, co chtěli Rush skladbou říci. Uspokojující odpověď jsem prozatím nenalezla. Jeden komentář k významu Slz, pojednávající o lásce, mi ale v hlavě uvízl na dlouho.

"...I think it's about that unexplainable feeling you get when you are with that person. Tears, happy ones at least I think, to be in love...for knoing and understanding the meaning of true love. I don't know I could be wrong about the true meaning of this song but that is just my opinion of what it means to me. True love is something that just can't be explained, its just a feelings...an unbelievable feeling that you get..."

Můj překlad:
"Myslím, že píseň je o nevyjádřitelném pocitu, který máte, když jste s osobou, kterou milujete (s tou osobou). Slzy štěstí, alespoň si to myslím, vyjadřují zamilovanost... slouží k poznání a pochopení skutečné lásky. Nevím, mohu se mýlit v tom, jaký je skutečný význam této písně. Je to pouze moje vyjádření k tomu, co pro mne text znamená. Pravá láska je něco, co není možné vysvětlit. Jsou to prostě pocity, ten neuvěřitelný pocit, který najednou získáme."

A tak Vám tady onen úryvek 11 let starého komentáře dávám, aby i Vám vdechl do žil naději. Neměl by zůstat zapomenutý.
 


Komentáře

1 Joina Joina | Web | 20. prosince 2016 v 5:22 | Reagovat

I když tvého souseda neznám, je mi ho až líto :(

2 zjinyhosveta zjinyhosveta | Web | 20. prosince 2016 v 9:50 | Reagovat

A že takových zase letos na Vánoce bude. Chlapů i žen s dětmi. Najednou jsou všechna pouta pryč, nezájem, jako by spolu nikdy nic neprožili, často i totální nezájem o děti, nová láska jim totálně vymaže všechny hezké vzpomínky a na kdysi milované osobě jim najednou přestane záležet. Taková je láska. Ne budeme spolu navždy, ale jen do té doby, než se jeden z nich zamiluje do někoho jiného :( taky je z toho jednomu na nic, plně soucítím.

3 miriabel miriabel | 20. prosince 2016 v 20:25 | Reagovat

[1]:

[2]:

Moc Vám oběma děkuji za krásné komentáře :)

4 Baryn Baryn | Web | 22. prosince 2016 v 17:46 | Reagovat

Velmi drsný a smutný dárek na Vánoce... Je mi ho líto. Někdy se to prostě stává, že se člověku nepodaří najít tu proslulou "spřízněnou duši". Ale to neznamená, že ji nenajde a že neexistuje.

Nepoddávej se té beznaději. Ta tu bude číhat vždycky, ale to neznamená, že musí být součástí našich životů. Věřím, že bude líp, vždycky bude líp... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.