Volby

7. října 2016 v 23:22 | miriabel |  deníček
Pamatuji si, jak jsem byla v 18 hrozně šťastná, když jsem mohla jít poprvé volit. Pokaždé jsem se na volby šíleně těšila, s nadějí házela obálku do urny a pak pravidelně aktualizovala příslušné servery s výsledky hlasování.

To, že jsem se v podstatě pokaždé zklamala, asi nemusím psát... Ale nechci, aby byl tenhle článek nějaký hate na volby či aktuální politickou situaci u nás.

Jen letos se mi k volbám vůbec nechtělo. Pousmála jsem se nad volebními programy do zastupitelstev krajů, které slibovaly řešení celostátních záležitostí, odplivla si nad některými předvolebními meetingy a zaobírala se jinými problémy.

A pak přišel dnešek.
Každé volby se naše rodina obleče do svátečních šatů a jdeme společně "plnit občanskou povinnost", tímto socialistickým výdobytkem nazývá výkon volebního práva taťka. Prý to zní honosněji.
Sloveso jdeme má v podání naší rodiny doslovný význam, jelikož v oněch svátečních šatech společně kráčíme jediným chodníkem našeho volebního okrsku. Babička si pro účel voleb lakuje den předem nehty a nechává stříhat a barvit vlasy. Taťka si vezme sportovní oblek, mamka do kabelky taťkovu občanku a babiččin volební lístek.


Tak nějak se mi mé rodiny zželelo při představě, že by letos šli prvně sami. Možná bych měla i výčitky svědomí, že jsem prostě nešla... splnit svou "občanskou povinnost". A tak jsem hodila za hlavu své anarchistické myšlenky, přestože jsem si nezapomněla obléct kabát přes mikinu s kapucí a k uplnutým jeanům obout kytičkované martensky, a přidala se k naší malé "soukromé volební skupince".

Cestou tam i zpět jsem si při čekání na klející babičku, kterou rodiče musí do každé aktivity popostrčit, jelikož její iniciativa a chuť končí právě zkrášlovacími procesy, několikrát pomyslela: "To je komedie."

Byla už tma a teplota překračovala bod mrazu jen velmi skromně. Moje rozmazlené já, které těsně před volbami vystoupilo z vytopeného auta, se klepalo zimou. Ale stejně... možná se Vám to bude zdát zvrácené, ale celá ta akce, která se letos zase mohla zopakovat a já jí byla účastníkem, mi vykouzlila úsměv na rtech.

K obrázku: S volbami nesouvisí :). Vyrobila jsem ho ve chvíli pocitu absolutní marnosti, kdy jsem si říkala, že o vědomosti můžeme lehce přijít - zapomenout, onemocnět. Ze vzdělání plynoucí kvalifikaci nám může vzít systém. Lidi jsou jen lidi a neovlivníme, zda s námi budou napořád, i když si to budeme moc přát. (Někdy se ale stanou takovými, že o to přestaneme stát my sami.) Ale fantazie nás neopustí, vždycky nám bude zkrášlovat všední dny a zachraňovat nás před přicházejícím smutkem.

A taky jsem si konečně udělala pořádek v pastelkách a všechny je ostrouhala, tak to chtělo barevnou fotku! :)
 


Komentáře

1 Ella Ella | Web | 8. října 2016 v 14:31 | Reagovat

Já se těšila vždy jako malá až půjdu volit :D ale nějak mě to postupem času přešlo, každopádně mě to už za chvíli také čeká. Obrázek je krásný! :)

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 8. října 2016 v 16:14 | Reagovat

To máš dobrý, že ses tak těšila a připadala si při tom super. Já si od prvního volebního zážitku připadala v té místnosti strašně blbě, připadám si tak doteď, jako totální kašpar, a vyskytuju se tam čím dál méně :D Což ovšem mému nezájmu o veřejné dění, ať už předvolební nebo povolební, nijak nepřekáží.

3 Lianna Aune Ellusive Lianna Aune Ellusive | Web | 9. října 2016 v 19:28 | Reagovat

U nás je to taky malá rodinná výprava. Letos ale cloumaly anarchistické sklony s námi všemi :)

4 Baryn Baryn | Web | 20. října 2016 v 17:24 | Reagovat

Já se sice na možnost volit zas tak moc netěšila, ale docela s radostí jsem ji využila ... ne že by to tehdy k něčemu moc bylo. :D Letos jsem volit nešla. Ne že by mi země byla lhostejná a já přála vítězství komunistům :D ale došlo mi, že ČR je stejně jen loutkou EU, a každý, koho si tam dosadíme, bude skákat, jak EU píská. Takže naše volby jsou ztráta času. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.