Lásky mezi kapkami deště, Jan Otčenášek

10. června 2016 v 21:36 | miriabel |  oblíbené
Lásky mezi kapkami deště. Povídka je literární podobou stejnojmenného filmu režiséra Karla Kachyni z roku 1979. Scénář k filmu napsali spolu s Karlem Kachyňou také Vladimír Kalina a Jan Otčenášek, kteří jsou zároveň uvedeni jako autoři knihy vydané v roce 1991. Povídka Vám přiblíží radosti i strasti období před druhou světovou válkou, jejímž začátkem kniha končí.

Co na příběhu zaujme?
Příběh zobrazuje negativní stránky tolik oslavovanénově nabyté svobody po roce 1918. Kniha je napsána podle reálného příběhu jednoho žižkovského ševce, který s příchodem Bati zkrachoval. Samozřejmě, že nebyl jediným ševcem, kterého Baťova velkovýroba dovedla na mizinu.
V postavách se mísí pozůstatky slušnosti a důvěřivosti z Rakouska-Uherska s bdělostí zacházející až do podezřívavosti, někdy také nepřejícností a závistí, kterou v lidech probudila nastupující období razantního rozvoje kapitalismu v nové republice. Vznik obrovských kolosů nových českých firem ale zapříčinil úpadek stovek malých živnostníků, pozůstatku starých dob Rakouského mocnářství.

Jakým dojem mohla kniha budit za socialismu?
Lidem se tehdy muselo zdát, že se jedná o socialistickou zaměřenost proti Baťovi a kapitalismu obecně. V té době se obecně myslelo, že cílem knihy je poukázat na to, jak špatně se měli lidé, živnostníci za první republiky.
Ti, kteří film viděli na sklonku 70. let, v čase, kdy šel poprvé do kin, si většinou mysleli, že se jedná o propagaci socialismu a nijak více se pak už samotným obsahem filmu nezaobírali. Film s touto tématikou byl natočen v nešťastnou dobu vrcholení procesů s chartisty, pronásledování undergroundu a samizdatu, kdy lidé nenáviděli systém, ve kterém žili a toužili po změně.

Aktuálnost "lásek" po "sametu"
Málokdo z nespokojených si později s příchodem tzv. "sametové revoluce" uvědomoval, že spolu s nabytou svobodou přijde také vyšší odpovědnost. Stát už nebude tím, který nad občany drží ochrannou ruku, nutí je pracovat a zajišťuje jim základní životní potřeby. Na úkor svobody podnikání, "soukromého" vlastnictví. Mnoho lidí z mého okolí si najednou uvědomilo, že každý systém má své plusy a mínusy a najednou začali ronit slzy za výhodami socialismu.
Na druhé straně pak stojí lidé, prostřednictvím kterých je systém veden, organizován. Ti mohou být dobří i špatní, podvodníci, ale i čestní a to platí pro každou dobu. A tady v dnešním čase se postava ubitého ševce, živnostníka na pokraji bídy, objevuje v nové tragické aktuálnosti.
A co "lásky" mezi kapkami deště?
Taky jsem byla teenager a na svou první nešťastnou lásku si pamatuji dodnes. Snad proto se mi probouzející se vztah ševcova syna s dcerou vetešníka, který se odehrává paralelně vedle rostoucích nesnází malých živnostníků, počátků exekucí, vryl tolik do paměti.
Líbí se mi jemnost, s jakou Otčenášek vykresluje lásku. Vztah v jeho podání je vždy takový křehký, náctiletý.
V momentě, kdy jsem knihu dočetla, jsem si řekla, že "to byl hnusný příběh". Bylo mi hrozně líto Kajdy, ševcova syna, který odešel ze čtvrti, ve které strávil mládí, bez své dětské, zčásti platonické, lásky, kterou přenechal dominantnějšímu, zdaleka ne chytřejšímu bratrovi.
Pak jsem si ale uvědomila, že možná za sebou zanechal tu méně radostnou část svého života a šel, nezatížen minulostí, vstříc slunečnějším zítřkům.
Většina z nás se nakonec vzdá vzpomínek na své nešťastné lásky. Konce nejsou jen smutné, znamenají také nové začátky…
Představme si ostatně sami, jak bychom asi dopadli, kdybychom nakonec zůstali se svými prvními láskami. Mnohé jsme jim odpouštěli, jiné neviděli či vnímat nechtěli, něco nám bylo jedno. Hlavně, že to bylo krásné. A ono bylo. Pro tu chvíli, pro náš nedospělý svět.
V samém závěru příběhu nekončí jen jedna etapa života dospívajícího chlapce, ale také období samostatného Československa. Začíná 2. světová válka, navzdory tomu ševcův nejmladší syn vykračuje do budoucnosti s nadějí na šťastnější budoucnost.
Film nebo knihu?
Kniha je smutná, ale po jejím přečtení pocity z ní rychle odezní. Neštěstí ztvárněné ve filmu Vás donutí přemýšlet a srovnávat současnost s životem za první republiky ještě dlouho po zhlédnutí.
Knižního ševce Vám bude líto, zato zkrachovalý švec v podání herce pana Menšíka Vás určitě dožene k slzám. Ztvárnění postav ve filmu je díky mistrovství herců vynikající. Vladimír Menšík vdechl své roli duši.
Film je rozhodně lepší než kniha, kterou ostatně podle Otčenáškova scénáře napsal také starý Žižkovák - Vladimír Kalina. Knize chybí duše, kterou by ji zřejmě dovedl vdechnout jedině sám Otčenášek, jako se mu to podařilo společně s na míru zvolenými herci u filmu.


Většina z nás preferuje četbu před bezduchým sledováním filmů. U Lásky mezi kapkami deště lze učinit výjimku a doporučit skvělý film. Anebo se přemluvte, přečtěte si knihu a pak si ji porovnejte s filmem. Budete se mnou souhlasit?

Článek jsem publikovala také na blogu: http://www.teburg.cz/blog-article-339.html
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.