1. část mého příběhu - Jak to všechno začalo

11. června 2016 v 0:32 | miriabel |  deníček
To, o čem teď budu psát je pro mě hodně citlivé. Možná se mi to nepovede vyjádřit přesně, jak bych chtěla. Možná bych o takových věcech ani neměla psát. Uvědomila jsem si ale, že jediná cesta, jak se vyrovnat s tím největším trápením, je dostat jej ze sebe. Teprve potom může přijít smíření a klid.

Text budu prokládat zápisky z dokumentu, který jsem napsala pro něj, ač jsem věděla, že jej nikdy nebude číst. Onen dokument měl na konci našeho vztahu 70 stran. Poslední kapitola zůstala nedopsána. Začínala jsem ji psát jako každou jinou, s představou, že jsem teprve, vzhledem k budoucímu počtu stran, na samém začátku. Jak šeredně jsem se mýlila.

Jak to všechno začalo?
Budu Vám vyprávět o jednom příběhu, který začal před necelými 12 lety. To mi bylo 13 let.


Poprvé jsem tě potkala na angličtině. Byl podzim. Ještě teplý podzim. Čekal jsi přede dveřmi opřený o topení a hrál si se zapalovači. Pamatuji si na Tvůj pohled... To bylo úplně první, co mě zaujalo a donutilo odlepit oči ze země. Měl ´s hranatý obličej s ostře řezanými rysy a byl´s hodně hubený. Ale hlavně jsi měl modré oči. Ty úplně nejhezčí, co jsem do tehdy viděla. Říkala jsem si: "Ten kluk je zvláštní." Styděla jsem se před tebou cokoliv říct. Styděla jsem se za to, jak vypadám, jak se chovám, jaká jsem, kdo jsem, za každý pohyb. A pak sis sedl za mě. A začal jsi na mě mluvit.
Choval ses dost sebevědomě, v porovnání se mnou nesrovnatelně. Pamatuji si, že ses mě zeptal, co se mi stalo, že mám jizvu na bradě a já Ti ani nebyla schopna odpovědět, protože jsem na to v tu chvíli zapomněla. Pak jsi mi řekl ještě tunu věcí, ale moc jsem ti nerozuměla, protože jsi mluvil strašně potichu a hodně slovensky. Vším, co jsi řekl, jsi mě dovedl do úzkých, aniž bych věděla proč. Byls úplně jiný než já, logicky. Obdivovala jsem tvou odvahu mluvit a sebevědomí, s jakým jsi jednal. No, popravdě, obdivovala jsem na Tobě víc věcí.
A pak jsem začala chodit do angličtiny častěji než obvykle. Těšila se tam a z nervozity obědvala až po ní, čili někdy v sedm večer. Celý týden jsem jen přečkávala za neustálého očekávání páteční hodiny a půl, co jsem byla s Tebou v jedné místnosti, mohla slyšet Tvůj hlas a občas se potopit do Tvých očí v barvě azurové oblohy za nejjasnějšího letního nebe.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.