Ulcerózní kolitida

25. dubna 2016 v 20:24 | miriabel |  ulcerózní kolitida

Tenhle článek píšu pro lidi, co mají stejný problém, jako mám já a neumí si s ním sami poradit. Bude asi dlouhý, ale moc bych chtěla, aby jej jednou našel někdo, kdo bude pátrat stejně jako já, zadávat klíčová slova různě podivných kombinací, ale žádného řešení se nedobere.

Píši jej pro někoho, kdo má nebo si myslí, že má, střevní zánět. Obecně se mi tady příznaky nemoci psát nechtějí, protože jsou k nalezení téměř kdekoli. Budu tady psát spíš můj vlastní pohled.


1.) Mohla jsem být tak ve čtvrté třídě základky, když jsem jednoho dne uviděla na záchodovém papíře sytě červenou krev. Nechala jsem to tak a říkala si, že to přejde. Další dny se to zhoršovalo. Pak jsem to ukázala mamce, která si původně myslela, že to jsou měsíčky. Nebyly. Po vyšetření v nemocnici se zjistilo, že se mi v konečníku udělala trhlinka. Doktor rodičům řekl, že to nemají dále řešit, protože v tak brzkém věku není dobré, aby mi dělali jakákoli vyšetření střev nebo mi trhlinku šili. Že se zacelí. Přestala jsem se bát. Ono té krve bylo hodně, celý záchod byl krvavý. A bolelo to. Pamatuju si, že jsem třeba seděla na záchodě od osmi rána do dvanácti. A kroutila se v bolestech. Je to jako by vás někdo řezal nožem, pomalu a táhle. Pak se postupně zahojila. Ale konečník mi praskl ještě asi 3x. V 18 jsem měla trhlinky 4. Paní doktorka na chirurgii mě poslala na zašití. Její popis operace mě natolik vyděsil, že už jsem k ní znovu nešla. Občas ještě mi krev tekla i později. Naštěstí mi zase předepsali mastičky, co hojení pomohly.



2.) Od malička jsem měla pořád rýmu, celou školku jsem prosmrkala. Ve čtyřech letech mi přišli na alergii na mléko. Doktor tenkrát řekl, že není nutné dodržovat dietu. Že to ničemu nevadí. A tak mi alergickou rýmu léčili neustálým podáváním antibiotik. Měla jsem totálně oslabenou imunitu (chytla jsem každou nemoc, co se v okolí objevila) a pořád rýmu.

Jediné, co mě tenkrát drželo nad vodou, byla homeopatika.




3.) Někdy okolo tercie na gymplu jsem si strašně přála začít jíst zdravě. Mívala jsem teploty a nevěděla proč, byla často nemocná a mívala často bolesti břicha.

O prázdninách v kvintě jsem poprvé poznala lehkost nejezení. Prostě jsem toho všeho už měla dost. Stejně jsem nemohla jíst, když jsem chtěla jít někde, kde jsem si nepřála myslet jen na svoje břicho. Nakonec jsem jedla hodně zeleniny, trochu ovoce, ale taky nějaké mléčné výrobky, občas dalamánky a tak. Popravdě jsem nejedla. Asi jsem i chtěla zhubnout, ale hlavně jsem měla ráda ten pocit lehkosti. Byly dny, kdy jsem měla křeče v podbřišku a musela se vracet domů v předklonu. Měla jsem pocity, jako by mi v břichu pochodovaly spolykané součástky dětské stavebnice s ostrými rohy. Jindy jsem si připadala jako takoví ti míšanci, co s nimi třepeme nahoru a dolů, aby nakonec pískali. Připadalo mi, že mám uvnitř sebe taky nějakou věc, co mnou projíždí a píská.

Čím méně jsem jedla, tím ty zažívací problémy byly lepší. Připadalo mi, že mě všechno ucpává, pálí. A zároveň čím méně jsem jedla, tím bylo těžší jíst.

Přestala jsem být tolik nemocná. Přestala jsem mít křeče a průjmy při měsíčcích, neměla jsem je totiž vůbec.

Chodila jsem k psycholožce. Léčili mě z anorexie. Musím podotknout, že jsem získala úplně nesrpávný pocit o tom, co to vlastně ta mentální anorexie je. Protože jsem ji neměla, a přesto mě z ní léčili. Myslela jsem si tenkrát, že zažívací potíže má každý. Jen nemocní na hlavu se s tím nedokáží smířit, vadí jim nadýmání, průjmy, zácpy a brání se proti tomu nejezením.
Léčba byla neúspěšná a já byla poslána na psychiatrii, kde se konečně přišlo na to, že žádnou MA netrpím.

4.) Začala jsem zpátky "normálně" jíst... a moje problémy se ještě zhoršily.
Roky šly dál, já se dostala z 38 kg na 50 kg. Začala mi znovu téct krev z konečníku, měla jsem zase šechny staré známé problémy. V prosinci 2008 před Štědrým dnem jsem byla znovu nemocná. Měla jsem hrozně slabou imunitu, šíleně moc zameškaných hodin. Tenkrát mi taťka řekl, že sousedčin syn má celiakii, jestli ji náhodou nemůžu mít taky, že všechny příznaky odpovídají. Ať tedy zkusím nejíst lepek. A tak jsem ze dne začala držet docela striktní dietu. O pár dní později jsme z jídelníčku odstranili mléčné výrobky.
A já se, světe div se, uzdravila téměř ze dne na den a všechny mé zdravotní obtíže ustaly.

5.) Pak mě čekala různá vyšetření na potvrzení či vyvrácení celiakie. Nakonec mám k alergii na mléko také tu na lepek. Po zavedení bezlepkové diety a odstranění mléčné bílkoviny z potravy jsem měla 58 kg. A byla poprvé v životě doopravdy zdravá a šťastná.

6.) Na výšce jsem měla stresy ze školy, ale i tehdejšího přítele. Horečky, zimnice, a pak začaly i průjmy. V zimě 2014 už jsem vážila necelých 50 kg a mé zdravotní problémy mne zovu omezovaly. Dietu jsem samozřejmě držela.

Taťka mi dal kontakt na dobrou lékařku, která se ale dnes už gastrem nezabývá. Je revmatoložka. A ta mi z testů zjistila vysoký zánět v krvi, prý mám silné revma a musím jíst léky. Klouby mě bolely od mala, ale nepřikládala jsem tomu žádný význam. jednou jsem byla u lékaře, ale ten mi řekl, že se prostě jen málo hýbu.
Z těch léků na revma mi bylo hrozně špatně, chodila jsem na záchod třeba 15x za den. Lékařka řekla: "Vydržte. Musíte je dobrat." A tak jsem měla průjmy i 24x denně. A skoro nemohla opustit dům.

Šla jsem na kontrolu, ze které jsem si odnesla doporučení na kolonoskopii s podzřením na Crohnovu nemoc nebo Ulcerózní kolitidu.

Ulcerózní kolitida se potvrdila.

7.) S průjmy jsem se naučila žít. K lepku a mléčné bílkovině jsem přidala do seznamu zakázaných potravin také semínka, oříšky (které jsem stejně nejedla, protože to nešlo), syrovou zeleninu... všechny zbytkové potraviny. To léto roku 2014 jsem stejně jedla jenom dušenou zeleninu a maso. Tak mi to ani nevadilo. Spíše jsem byla ráda, jak mi léky pomáhají a cítím se lépe.

Pár potravin jsem přidala, ale upřímně, do června 2016 to s mým zdravotním stavem stálo celkem za nic.

8.) Až letos o prázdninách se udála změna a já mohu daleko více jídel než dřív :). Skoro bych řekla, že se pomalu vracím do roku 2009, kdy jsem mohla krom lepku a mléka všechny potraviny... Jsem neskutečně ráda! Ťuk. Ťuk.
Důvod neznám. Pravděpodobně jsem začala být hlavně klidnější než dřív, ale určitě je důvod i někde jinde, jen mi není znám.

Není to ideální, pořád mám občas průjmy, někdy mě bolí břicho... Však to znáte, střevní zánět nás neopustí úplně. Ale je to jiné. Mohu cestovat bez tašky plné zavařených jídel, mohu někam jít a nebát se, že mi hned bude špatně... Je to jiné. Ale o tom zas někdy příště.
 


Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 20. července 2017 v 23:51 | Reagovat

Doktoři VELICE často potíže zlehčují a nevěří pacientům... Když už mi náhodou něco je, s čím si nevím rady, mám často na talíři něco ve smyslu MUDr. rovná se hypochondr... :-| Ještě, že doktory skoro nepotřebuju. :D

Četla jsem teď tvůj poslední příspěvek a asi ti nemusím říkat, že by bylo dobrý šlápnout na brzdu? ;-) Ať je líp! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.