setkání dvou odlišných světů

9. srpna 2012 v 14:56 | miriabel |  názory
"Chci lásku, co vydrží navždy."
"Nechoval se ke mně přesně podle mých představ, a tak jsem se s ním rozešla."
"Čekám, až najdu toho pravého."
"Chtěla jsem, aby to udělal takhle." "Řekla jsi mu to?" "Ne. "Naznačila."

Mohla bych pokračovat donekonečna. A vzpomínat na jednotlivé věty mých kamarádek, při kterých mi vstávaly vlasy na hlavě.
Znám holku, která ještě nechodila s klukem. Přesně ale ví, jaký má její přítel být, v kolika letech chce mít svatbu, kolik spolu budou mít dětí a kdo bude kdy na mateřské dovolené. má naplanováno do puntíku úplně vše, jen ještě nepotkala kluka, který by splňoval její požadavky. Takový, kterému se dá říkat ten pravý. Druhá půlka.



Obávám se, že ji čeká ještě dlouhá cesta. Ne však k tomu pravému, ale k uvědomění, že žádný takový není. Jsou lidé, se kterými jsme si blízcí, máme stejné názory, zájmy, jsme si podobní povahově. Jsou tací, co nás zároveň přitahují, co se na ně můžeme koukat celé dny a neomrzí nás. Ale i s němi nemáme společné úplně vše, nejsou naší kopií, nebudou se vždy chovat podle našich přání a nevyřčených tužeb. Je už pak jen nás, jak se s druhými naučíme mluvit, hledat nejlepší možná řešení, ustupovat, odpouštět, přecházet maličkosti, přiznat si vlastní chyby, chápat, omlouvat se, udělat první krok... Ladění se na stejnou vlnu zabere mnoho času, mnohdy celý čas, co vztah trvá.
I sebedokonalejší vztah může skončit, proto nepíšu celý život. Každý z nás si asi tajně přeje, abychom s tím, koho milujeme, zůstali napořád, ale žít představou, že to tak prostě je, že si s někým jsme souzeni napořád, je hodně odvážné a případné zklamání pak srazí příliš hluboko pod zem.

Další kamarádka chtěla kluka, co by byl empatický (= ví, co chci, bez toho, abych mu cokoli řekla), věrný, chtěl mít velkou rodinu, bavily ho pomalé procházky, povídání si, kupoval ji kytičky, dárečky, seděl s ní v cukrárně a rozuměl si s její rodinou. Dodnes si říkám, že jsem ji opravdu nemusela odpovědět to nejupřímnější, co mě tenkrát napadlo - to snad ani nechceš kluka. A pokud jo, bude hrozně uťáplý, nudný, zženštilý, co ji stejně za pár týdnů začne nudit.

Jiná hledá lásku na celý život. Ať už chodí s kýmkoli a jakoukoli dobu, dodává tomu nádech věčnosti, spřízněnosti, oddanosti. Nejspíš to potřebuje.

Říká se, že je lepší číst něco než nic. Přesto bych romantické knížky a dívčí časopisy zakázala. Vytvářejí v holčičkách nereálné představy o lásce, kterých se s příchodem puberty sice na oko vzdávají, ale v podvědomí zůstavají a na scénu se objeví vždy v ten nejméně vhodný čas.

Často se pak stává, že na sebe narážejí dva světy. Jedním je ten holčičí, romantický, něžný a druhým klučičí, který je inspirován taktéž pohádkami, ačkoli těmi, ve kterých vidíme, co se děje po té, co si princezna s princem řeknou ano a spustí se dětem titulky, jak by oklikou řekl jeden kamarád.
A věřte mi, ona ta srážka bolí v 15, 16 hodně. Než se vám otevřou oči, zažijete šok. Já jej zažila. Taky jsem četla dívčí románky, CosmoGirl a jiné časopisy pro velké holky.


Zakázala bych to. Stejně jako porno. Oboje má do reality úplně stejně daleko. Oboje akorát vymývá mozek.

Některé z nás si myslí, že je přítel podvádí koukáním se na ženy nepřirozeně dokonalých postav, ochotné plnit každé mužovo přání, v realitě (a navíc bez nepřiměřených zkušeností) neproveditelné. Ja s tím nesouhlasím. Myslím si, že podvádějí jedině sami sebe. Od skutečnosti si pak slibují něco ještě akčnějšího, jenže ona taková není. A pak přichází zklamání. Ale stejně tak doplácejí holky na pro změnu své utíkání do vysněného světa. Ty život možná praští po hlavě dvakrát tolik...

Tenhle článek nevydávám za objektivní pravdu. Jsem si vědoma toho, že každý je úplně jiný, ne všichni jsou tak ovlivnitelní a ne všichni zástupci svého pohlaví dělají, co jim společnost podstrkuje. Vycházím pouze z lidí v mém okolí a z vlastního pohledu na svět před tím, než mi pár pro mě tehdy děsivých zážitků dalo poučení. :)
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 9. srpna 2012 v 22:05 | Reagovat

Zajímavé zamyšlení, hlavně v úvodu. Není dobré nic plánovat a nakonec zjistíme, že jsme ve všem sami a proto se na nikoho 100% nevázat.

2 Bony Bony | Web | 10. srpna 2012 v 13:03 | Reagovat

Tak na dívčí romány máme stejný názor. ;)
Ale přece jen jsem si všimla, že až ty holky potkají někoho, kdo se vymyká skoro všem bodům popisu dokonalého prince, zamilují se do něj. :)

3 ethnea ethnea | Web | 13. srpna 2012 v 1:30 | Reagovat

Skvely clanek a trefna prirovnani. Rozhodne souhlasim.

Pripadam si jako tvoje kamaradka (ktera chtela sveho pana dokonaleho a stale na nej ceka), jen s tim rozdilem, ze mne uz to doslo, ze takovy neexistuje. A myslim, ze jsem se s tim smirila. Nejsem clovek, ktereho uspokoji kompromisy.

4 Hotaru a Popcorn Hotaru a Popcorn | Web | 15. srpna 2012 v 12:40 | Reagovat

Ahoj, rozbiehame projekt podobný Autorskému klubu a hľadáme kvalitné blogy a tvoj sa nám vidí ako prínosný pre túto komunitu bloggerov :) Ak by si mala záujem pridať sa, budeme rady, viac informácií máš v linku vo webe :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.