s příliš křehkými nesplněnými sny by se mělo zacházet hodně opatrně

25. července 2012 v 7:55 | miriabel |  deníček
Neustále se mi připomíná několik veršů mojí nejoblíbenější básně od Hraběho.
Nemůžu zavřít oči, vracejí se mi obrazy, co už dávno v paměti neměly být.
Neumím být sama se sebou.

Za jeden den jsem udělala, co od počátku prázdnin ne, ale stejně jsem ve tři ráno znovu pozorovala pouliční světla ve dvoře a poslouchala křik opilců vracejících se domů z té nejupadlejší hospody v okolí. Záviděla jsem jim tu nespoutanost, bezduchou radost a sebevědomí křičet, které jim rostlo s postupně ustupujícím dnem. A zároveň je litovala za to, v co se promění ráno. Sluneční svit a vyprchávající alkohol totiž udělají z rádoby vtipných extrovertů zakomplexované nedospělce, co se musí odhodlávat k tomu, aby se druhým podívali do očí. Pár takových jsem znala. Vždycky jsem si říkala, jestli jsou alespoň v danou chvíli, kdy jim dělá problém uvědomit si sám sebe, šťastní. Jestli byl takto zvolený chvilkový útěk z reality řešením. Tím pravým řešením.

Ale pak jsem to nechala být. Nepřísluší mi někoho soudit, taky občas unikám skutečnosti. Jen volím jiný způsob, ale to je asi jedno. A kdyby se mě někdo zeptal, jestli mi to pomáhá, musela bych přiznat, že ne, ale že bez toho neumím být. Jsou chvíle, kdy už je tlak v hlavě příliš silný, kdy lze jen vypnout nebo se zbláznit.

Občas se mi to nepodaří. Třeba za nocí, kdy jsem jediná bdící v okolí, kdy je mi na nic ležet schovaná pod peřinou, kdy už i to ztratí svůj smysl. Na jednu stranu si chci povídat, ale slova by nikomu nedávala smysl, byla by příliš zamotaná, text nesouvislý. Musel by takový být. Jsou věci, které se neříkají. Myslím, že ani vyjádřit nejdou.
A tak ten pocit divnosti nakonec svádím na obecně známé okolnosti. Snad se mi s tím, co říkám, povede jednou ztotožnit.

Ačkoli může mít tento článek smutný nádech, nejsem nešťastná. Jsem jen zmatená. Svírá mě tolik dojmů a pocitů, že pod jejich tlakem skoro praskám. A to je te důvod, proč nedovedu usnout, proč mi nejde být sama se svým svědomím, myšlenkami.
Je to příliš zamotané. Moc na to, abych stačila ten čím dál spletitější uzel rozmotat.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.