nejednoznačně.

14. července 2012 v 19:24 | miriabel |  deníček
Nejsmutnější jsou dny, kdy prší. A pak ty, za kterých něco končí. Když jste vy tím, kdo musí vzít jinému naději.

Vždycky mě fascinuje, jak jsme všichni hrozně dospělí, jak známe na všechno odpovědi, jak jsme schopni odcitovat paragrafy, ale stejně příjdou chvíle, co z nás udělají v minutě malé děti neschopné se vyjádřit. Chvíle, kdy jen něco žbleptáme a doufáme, že nás ten druhý pochopí.

Každým dnem dělám další a další chyby, a až už je pozdě, uvědomím si, že takhle by to přece bylo lepší.
Hloupé je, že v danou chvíli nevím, která varianta by byla nejlepší, jak se mám rozhodnout, co udělat, co říct... ač se o to snažím ze všech sil. A možná, možná to nevím jistě ani později.
Mám chuť utéct. Už zase.

Ale vlastně nevím kam. Vracím na stará místa a doufám, že mi pomohou. Že mne vrátí zpět a poukáží na to, co bylo špatně.

Jenže... nic už není jako dřív.

Snad jen já. Nikdy nesmířená s tím, že život šel dál.
Dělajíc ty stejné chyby doufám, že se jednou poučím.
 


Komentáře

1 ethnea ethnea | Web | 16. července 2012 v 6:27 | Reagovat

Mam pocit, jako bys mi mluvila z duse.
Nikdy nekoncici nejistota, neustaly strach.
Stokrat v hlave opakovane veti, rozhovory.
Proc jen tohle vsechno nedokazeme hodit za hlavu? Proc stale opakujeme stejne chyby?

2 ethnea ethnea | Web | 16. července 2012 v 6:28 | Reagovat

Stokrat v hlave opakovane vety*.

3 Kejtý Kejtý | Web | 24. července 2012 v 22:33 | Reagovat

Ty nejsmutnější dny nemusí být, když prší. Záleží na tom jaké si je člověk udělá. Tancovat mezi kapkami deště není smutné.
Ale konce něčeho smutné jsou. Ale snad jen na chvíli. Protože za koncem čeká nový začátek. A to je právě na koncích to krásné, i když ty nové začátky jsou v nedohlednu.
Nikdo by neměl dělat ty samé chyby stále dokola. Třeba neděláš stále ty samé, ale zlepšuješ se po malých kousíčkách. A ta chba už není tou samou chybou jako kdysi.
Hodně štěstí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.