není to konec, ale je to pohádkové

30. června 2012 v 23:53 | miriabel |  deníček
Na začátku bych Vám všem chtěla moc poděkovat za milé komentáře. Hodně dlouho jsem se potácela na pomezí a nevěděla, jestli se pokusit žít normálně a vykašlat se na všechny své problémy a strachy, které jsou sice svírající, ale přitom nadbytečné, vytvořené v mojí hlavě. A nebo se jim zcela poddat, být sice relativně spokojená, protože jsem milionkrát zkontrolovala byt nebo z něj pro lepší pocit ani nevyjít, při každé nové situaci, která mě potká, se raději schovám pod peřinu a nebudu ani zvedat telefony, abych náhodou neřekla něco hloupého... ale nežít. Jen ve strachu přežívat den po dni. A pak taky ještě zveličím problémy zmiňované v minulém článku a bude.

Ne, nenechala jsem to tak... protože už jsem jednou chtěla být normální. Neproplouvat životem ukrytá v bublině z věčných ALE. Chtěla jsem vyjít z bytu a být si jistá, že plyn, který jsem zkontrolovala jednou, je vypnutý, protože jsem si to ověřila. Že je zamčeno, protože jsem zamykala. Že neonemocním, protože jsem snědla syrové jablko nebo méně zeleniny než obvykle, necumlala ráno česnek a nevykloktala se jódem. Že nejhezčí chvíle nejsou předzvěstí pohromy, která se na mě řítí jako daň za štěstí, na které v tak převeliké míře nemám nárok.
Nebylo to zpočátku tak úpně jednoduché, vtíravé myšlenky a obavy mají ještě dnes tendence se

vracet. Snažím se je upozadit. A je pravda, že s každým návratem jsou slabší a slabší.
Nevím, co bude, ale jedno je jisté - už nikdy se nechci dostat do stavu, v jakém jsem byla od konce minulého léta. Dokázala jsem hodiny sedět na místě skrčená v pokoji ve strachu, že cokoliv udělám, něco pokazím. Obdivuju lidi v mé bezprostřední blízkosti, že to se mnou vydrželi.

Můj pohled se ale nezměnil jen prozřením. Nešla jsem do sebe, ani se hluboce nezamýšlela, co udělat lépe. Nejvíc mi pomohl sám život... Od počátku dubna do poloviny června jsem byla pořád nemocná. Neustále mě bolelo v krku, angíny, rýma, kašel, bolesti břicha a hlavně po sportu se neustále vracejivší se pálení krku. Doktorka mi pořád dávala antibiotika a ona stejně nezabírala. Do školy jsem jezdila na jeden den, abych zvládla alespoň semináře, kde byla stoprocentní účast. Vozili mě rodiče.
Pak se zjistilo, že jsem přechodila mononukléozu a měla jsem chlamydie. Přes všechno nutkavé mytí rukou, obličeje, přes striktní dodržování zdravého životního stylu. Byl to paradox, že zrovna já, která se po nikom ani nenapiju, jsem skončila na infekčním.
A do toho všeho ještě nejtěžší zkouška za celé studium, krom státnic teda. Hlavně rozhodující pro postup do třeťáku.

V těch všech chvílích, kdy na mne dolehala bezvýchodnost situace, jsem si uvědomila pár věcí (podle mě) pro (můj) život dost podstatných.
... že není nejdůležitější škola, vzdělání. Je to podstatné, ale člověk se na to nesmí upínat a říkat si, že je to jeho jediná jistota.
... že se v životě nemusíme spoléhat jen sami na sebe, abychom si mohli říct, pokud se zklameme, bude to jen naší vlastní vinou. Musíme mít kolem sebe blízké, kterým se nebojíme plně důvěřovat.
... že je fajn být spolehlivý, ale ne neuroticky přepečlivělý.
... že se svět nezboří, vyjedeme-li (a to se týká čehokoli) ze zajetých kolejí, stereotypů.
V životě je nejdůležitější, když potkáte někoho, koho máte rádi alespoň podobně jako on vás. Někoho, komu věříte. Na koho se můžete kdykoli spolehnout. Ty ostatní věci se vždycky nějak vyřeší. A věřte mi, pokud na ně nebudete sami, půjde to snáz.
 


Komentáře

1 sophie sophie | Web | 1. července 2012 v 9:29 | Reagovat

pod tu poslední myšlenky se klidně podepíšu.:).. je fajn uvědomit si, že to všechn ovlastně není o škole a podobných věcech, ale hlavně o lidech, kteří nás obklopují. Ať se ti daří!:)

2 Dreamy Dreamy | Web | 1. července 2012 v 22:05 | Reagovat

Zrcadlení... !

Miriabel, musím přiznat, že jsi mě tímto článkem nejprve zaskočila, nicméně Tvé závěrečné konstatování hovoří za vše. A pokud by se Ti přeci jen někdy zželelo nedosaženého institucionálního vzdělání, vzpomeň si na to, že "nejlepší škola je ta se značkou život".

Přeji Ti mnoho štěstí a úspěchů! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.