Zatřepetat křídly.

16. dubna 2012 v 2:05 | miriabel |  deníček
Tisickrát otevřené okýnko a tisícátá nedopsaná zpráva.
Zmuchlaný dopis s obsahem v hlavě nesčetnekrát promyšleným.
Vtíravé myšlenky po ránu a smutné opary vznášející se nad nekončícími nocemi.
Vyčpelé záblesky minulosti snoubící se spolu se zastřenou přítomností.
Představy mlhavé, letmé, téměř nevyplnitelné, i tak věčně pohádkově laděné.

Zdál se mi sen o křiklavě zelené louce rozlehlé daleko za obzor. O pravém poledni a azurové obloze, co po ní zlatavé paprsky odhaleného slunce rozsypaly třpytivě zelená smítka. O pocitu jistoty a přimknutosti navzdory rozlehlým pláním. O utišených pochybách...

Ještě dopoledne mi vydržel úsměv na rtech. Tenhle sen se zdál být neuskutečnitelným.

Možná by na chvíli ukonejšil hluboko uvnitř kupící se sklíčenost z nenaplněných přání, nebo jen znovu poodhalil ránu za ta léta lhostejným závojem zastřenou.

Odsunula jsem záblesk snu do ústraní.

Pro jistotu. Která se stejně pomaloučku samovolně tříští v základech.

Pak nezbude nic, nebo naopak všechno?


Opojně pichlavý je pocit smutna z lásky, která je nešťastná. Neuchopitelně prázdné je nic, které příjde, když láska už není.
 


Komentáře

1 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 16. dubna 2012 v 19:01 | Reagovat

Co krásného člověk nenapadne ve dvě ráno:) Co říct? Jak smutné a přesto to čtu podruhé už s úsměvem. I sny jsou část našeho života, i když jen malá - jak poznamenal Zdeněk Svěrák v jedné ze svých povídek. Tenkrát mě tím vyděsil, ale měl pravdu.

2 Dreamy Dreamy | Web | 18. dubna 2012 v 18:28 | Reagovat

Poezie života. Přesto však bychom si měly dát dobrý pozor na hranici snovosti a reálnosti - neboť city nejsou uchopitelné, tudíž ani prokazatelné. A ideální meziprostor je nesnadno vysvětlitelný.

Stejně však platí následující - naděje neumírá. Právě proto, že ji neuchopíš, ani nevysvětlíš :)

A mimochodem (v souvislosti s tou tisícátou nedopsanou zprávou)
Stále ještě nebylo po tisícíprvní! :)

3 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 30. dubna 2012 v 17:42 | Reagovat

Kdyby mi někdo řekl, že zná můj blog, asi by mě to uvedlo trochu do rozpaků. Co si o mě teď myslí a tak. Nedokázala bych věřit, že je jeho názor na mě stejný jako předtím, i když třeba vím, že v mém případě je názor na tu holku stejný. Možná ji mám ještě radši.

Jasně, to už jem zjistila, že když si člověk řekne, že tohle nechce a pak to nedostane tak to bolí míň než když to hrozně chtěl. Na druhou stranu když člověk něco chce, tak je potom možná větší pravděpodobnot, že to dostane. Možná je přece jenom lepší shořet než vyhasnout. Trápit se pro nesplněné sny jenom pro ten pocit bolesti.

4 Kejtý Kejtý | Web | 30. dubna 2012 v 20:39 | Reagovat

S hrstí kouzla. "Opojně pichlavý je pocit smutna z lásky, která je nešťastná." Nádherně vyjádřeno. S mnoha pocity, motýlky v břiše a úsměvem na tváři. Smutným, šťastným i trpkým současně.

5 sophie sophie | Web | 18. května 2012 v 22:01 | Reagovat

Někdy toužíme po věcech, co nepřichází. A třeba je tomu tak dobře, třeba pak alespoň zůstane prostor pro jedinečnosti, které PŘÍJDOU.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.