Stesti prijde kratce po pulnoci.

20. listopadu 2011 v 10:03 | miriabel |  deníček
Jsou slova, ktera zustanou navzdy nevyrcena. Nesetkala by se s pochopenim.
Myslenky, co nikdy nesmi vyvrit na povrch.
Vzpominky, jez budeme navzdy zapuzovat.
Sny, z nichz bude probuzeni bolet vic nez jindy.
Momenty, kdy se mozek prehodi radeji do rezimu off.
A pro ty okamziky, kdy se bojime pohnout, abychom se nahodou neprobudili. Pro ty, kdy nam skutecnost pripada jako pouhy sen. Pro zdlouhave predstavovani, co jim predchazi a nasledne bezduche koukani do prazdna, pro ty chvile, kdy zadrzuju dech a chci tak zastavit cas, stoji za to zit. Prekonavat prekazky. Je to snazsi, kdyz vime, ze ruzove nevidi jen optimiste, ze to tolik neurcite, avsak nikym neopomenute, svetlo budoucnosti nadech purpuru skutecne nese. A ze tam nekde je a jeho lesk nas bude vabit, dokud neokusime hloubku jeho nasyceni z tesne blizkosti...

"Insanity is doing the same thing over and over again and expecting different results." Rita Mae Brown

Pro tu hvezdu, co zari v dali na obloze, bude vzdycky stat za to utikat vpred. A hlavne - obcas si pripomenout proc. Podivat se motivaci z hluboka do oci. Na maly moment rozpit dve barvy v jednu. Smichat neslucitelne...*
 


Komentáře

1 Dreamy Dreamy | Web | 29. listopadu 2011 v 21:56 | Reagovat

Pro tu zářící hvězdu musíme žít a bojovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.