(ne)sladká změna

2. září 2011 v 22:33 | miriabel |  miriabel
Tehdy, kdy jsem udělala nejdivnější změnu ve svém životě, se psal den 3. června 2011. Tenkrát na mě asi muselo mít neblahý vliv zkouškové období, jinak si neumím vysvětlit, proč jsem to udělala.
Ne, kecám. Ani škola by mě nikdy nepřinutila přestat pít sladké pití. Celý život jsem pila neustále přeslazený čaj. Nalila jsem si do něj vždycky tolik šťávy, že mě svou přeslazeností pálil. Tolikrát si rodiče stěžovali, že ničím Oolong nebo Pu-Erh, ale já se jich bez cukru ani netkla.
(Když jsem někdy držela dietu, vypila jsem denně tak průměrně půl litru, protože jsem si sladké zakázala a čistá voda byla prostě ble.)
A pokud jsem neměla slazený čaj, nahradil jej jedině ice tea nebo Cappy. Rýpání ostatní ve stylu není to vůbec zdravé, pij čistou vodu/neslazený čaj, jsem ignorovala. Párkrát mě jejich neustálé poznámky donutily si koupit minerálku, ale pak jsem zase čelila připomínkám, že přece vůbec nepiju. A tak to šlo pořád dokola. Neustálé spory, jestli je méně zdrávé pít pokaždé v hospodě pivo a jiné druhy alkoholu (oni) nebo přecukrované nápoje (já).
Až neustále opakující se zdravotní problém mě navedl zkusit přece jen omezit cukr... Což v mém případě znamenalo nepít sladké pití. (V jídle nebylo moc kde cukr ubrat.)
Začátky byly hodně krušné. Když jsem měla ukrutnou žízeň, lokla jsem si mírně perlivé minerálky. Jinak jsem spíše jedla okurku a papriku. Na pití. Ale postupem času se to spravilo a já si zvykla. Dokonce už poznám rozdíl mezi Pu-Erhem a Oolongem nejen ve vůni, ale i v chuti. Mátový čaj mi chutná a ovocný s černým snesu. Vodu s vodovodu teda pít nezvládám a asi si na ni ani nikdy nezvyknu. Ale neperlivé nebo jemně perlivé minerálky přežívám.

Od června jsem své předsevzetí nebo jak tomu mám říkat porušila jednou.
Dneska jsem se na to chtěla vykašlat úplně a začít být zase normální (alespoň ve smyslu v jakém jsem normální pro sebe). Jenže to najednou nešlo. Kromě své pověrčivosti (udělám to jinak, než jak tomu bylo doposud a stane se něco hrozného, co už jen tak nezměním), jsem neměla ani žádnou velkou chuť napít se otevřeného Cappy. A přišlo mi škoda zahodit takový čas a třeba pak muset začínat zase od počátku. Protože odvykat si od sladkého pití nebylo zrovna příjemné. Donutilo mě jenom to, že nesnáším lidi se slabou vůlí a kupou výmluv, kteří se neumějí zbavit svých zlozvyků a neustále to omlouvají sobě si tak navzájem podobnými (nesmyslnými) argumenty.

Nemám ráda závislost na čemkoli, tak i proto jsem to zkusila, ale věřila, že stejně jednou přijde den, kdy se na to vykašlu. Na celé tohle nesladkonápojové období a nesnášení lidí se slabou vůlí. A teď, když se tak nestalo, děsím sama sebe. Je to skoro jako bych začínala věřit, že to funguje, že je to opravdu zdravé, jako bych popírala své celoživotní zvyky.
A tak tu jen sedím, koukám se na dvě fotky, které jsem vyfotila na image v období, kdy jsem byla hrozně nadšená z toho, že se ovládám a taky z toho, že je přece hrozně cool pít čistou vodu.
K tomu poslouchám Omegu a vzpomínám na Maďarsko a na jeden letní den strávený na termálním koupališti, kdy mě chuť na sladké pití dokonce donutila říct si německy o Cappy Ice Fruit. Je to už milion let zpátky. Ale můžu hrdět (na účet Cappy) prohlásit, že mě přimělo přestat se stydět komunikovat s lidma v cizí zemi. Což bylo v mém případě jinak absolutně bez šance.

A tak se změna nakonec vyvedla. A vůbec necítím ten vysněný pocit vítězství. Spíš zklamání, kde se to staré známé ve mně zlomilo....

A z toho mi plyne jediné: Změny jsou divné. I ty, které učiníte pro vlastní dobro. Při představě, že bych tu mou malinkou udělala už dřív, kvůli ostatním, měla bych z ní pocit ještě divnější. Takže pokud se měnit chcete, udělejte to vždy jenom kvůli sobě samým a kašlete na to, co vám říká okolí. Kde je psáno, že zrovna oni to dělají lépe než vy?
 


Komentáře

1 Dreamy Dreamy | Web | 3. září 2011 v 8:25 | Reagovat

Zajímavý článek, nicméně já jsem přesně ten typ člověka, který sladké nápoje zásadně nepije :D Vždycky jen obyč. vodu, Magnesii, neslazené čaje Pu-Erh, Rooibos, zelený čaj. Výjimku snad tvoří občasná voda s citronem, kde ty cukry a kyseliny jsou.

2 Stáňa Stáňa | E-mail | 5. března 2012 v 12:02 | Reagovat

Ahoj poradíte mi jak přestat pít sladké nápoje,to je děs vypiju asi 4,5 litrů deně a už si nevím rady i lékaři mi říkají že bych měla pít jen vodu ale když to zkouším tak to vydržím 1 týden maximálně 2.prosím o radu

3 miriabel miriabel | Web | 5. března 2012 v 17:01 | Reagovat

Stáňa: Jde o to celkově změnit jídelníček. Místo sladkých tyčinek jíst ovoce (jenom mezi hlavním jídlem) a jinak zejména zeleninu, obiloviny a luštěniny. Ono si tělo postupem času odvykne od cukru a přestane jej vyžadovat.
Neexistuje na to žádná universální rada, záleží jen na tvé vůli.
Zkus zpočátku pít stoprocentní juicy ředěné vodou a postupně ten poměr snižuj čím dál více. Nebo funguje (na mě) si ze dne na den říct - přestanu. Několik týdnů jsem skoro nepila, ale pak, když už nebyla jiná možnost, jsem tím nesladkým čajem nepohrdla.
Je taky důležité pití střídat, třeba vody a výše zmíněné čaje, co píše Dreamy. Já mám ještě ráda mátový, černý, hojichu, banchu... sypané, ať piješ něco, co má chuť. Po několika týdnech bez cukru ji pocítíš sama :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.