možná už je nepotkám, ale na tohle by byla škoda zapomenout..

25. července 2011 v 10:30 | miriabel |  oblíbené
Nikdy nezapomenu na jeden rozhovor se spolužákem. Říkal, že moje kamarádka umí být pěnkě protivná a já ji bránila, že je jen vystresovaná, když se jí všechno daří, je milá. A on odvědit tu nejvíc pravdivou větu: "Pravou povahu druhých nepoznáš ve chvílích, kdy jim nic nechybí. Podstatné jsou situace, kdy se jim vše nedaří podle představ. Právě ty je charakterizují."

A to je přesně ono. Vztah si nikdy nenarušují dva lidé sami ze sebe, ale potýká se s problémy, které vznikají vnějšími vlivy. Nejde ale existovat ve vakuu. A pokud se s problémy nedovedeme vyrovnat společně, je to vina nás, ne těch nepředvídaných okolností.

Pak mě taky napadá ještě jedna památná věta: "Slova nejsou činy." Měl ji vytetovanou na ruce náš praktikant na fyziku. Je to už pěkných pár let. Byl šílenec a my se tomu smáli. Až později mnohým došlo, jak moc jsou vyrytá písmenka na jeho předloktí pravdivá... Byť je křičel do světa zcela netradičním způsobem.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.