*nn*

20. května 2011 v 9:05 | miriabel |  deníček
Nejhezčí v životě je utíkat. Od čehokoli. Kdykoli. A taky nejsnazší, asi proto to pořád dělám. Miluju slova jako osvobozující, svoboda, volnost, nezávislost. Je to takové... osvobozující. Vědět, že je vždy možnost zmizet a vyhnout se okolním problémům. Ony se sice nevyřeší a plynou dál, ale když se od nich oprostíte, jako by na chvíli nebyly.
Ty chvíle návratů jsou děsivé jen natolik, nakolik si připouštíte, že vám na problémech záleží.


Podle mě je zbytečné se na něco přílišně upínat, těšit nebo na něco spoléhat, stejně to nakonec může dopadnout úplně jinak, než jsme si to prvně malovali v našich představách. Nemusí to být horší varianta, jen jiná. Dá se s ní smířit.
A tak jsem to včera udělala. Vrátila jsem se tam, kde jsem bývávala každý den v dobách, kdy se zničilo úplně všechno. Tenkrát byl život tak jednoduchý a osvobozující, bylo co napravovat, ale daleko míň věcí, o které by se dalo přijít. A kupodivu právě před těmi čtyřmi lety jsem měla největší nadhled a nakonec to nejlíp dopadlo.
Už nikdy nebylo tak snadné začínat odznova.
"Na počátku byla naše pleť hebká, bez jizev varování, s každým novým zklamáním se trhlinky zěvtšují a dýl se hojí. Nikdy už se úplně nezacelí." J.