na nic.

18. února 2011 v 11:42 | miriabel |  koš
Jen tu sedím a dívám se do prázdna. Mohla jsem být naučená. Mohla jsem uklidit. Mohla...
ale neudělala nic. Kdo ví, co bude zítra, za týden, dva.
Kdo ví.

Připadám si jako rozteklý kus nanukového dortu nebo řeka, co vylila se z koryta. Necítím se ve své kůži.
Zítra máme jen čtyři hodiny a já marně přemýšlím, co budu dělat. Vím, co bych chtěla, co bych měla a co musím. Ale kdo kdy řekl, že můj život má nějaká pravidla?

Dnešek bych vymazala a začla odznova, včerejšek změnila a zítřek posunula na dobu neurčitou. Koupila bych si věčný úsměv na rtech a robota, co by mě kopal k aktivitě.

(08/09)
 

Komentáře jsou uzavřeny.