Smutno.

23. října 2010 v 13:30 | miriabel |  miriabel

miriabel
Po těch nejstarších kamarádech, lidech z gymplu, focení, běhání, bazénu a všech těch věcech, co tvořily v minulých dnech můj celý svět.

A pak taky těšení.  Na dnešní večer, úterní poledne, noc, na středeční cestu vlakem, příští víkend. Štěstí je tak blízko...

A malé zjištění, že zelenou mám malinko radši než modrou, že v kupé sedím nejraději s někým, kdo si sedá vedle mě a ne naproti, že i brněnské semafory mají něco do sebe.

Co se stalo? Tenhle článek měl být děsně smutný a nakonec jsem docílila pravého opaku. Ale já se snažila. Vážně. Chtěla jsem si přece zachovat svou starou sentimální image.


A fotka hlavně proto, že miluju její dlouhé zahnuté nenamalované řasy, když dělá, že spí, aby se nemusela fotit. Jojo, jen miminka, ona a zvířátka si myslí, že když oni nikoho nevidí, stávají se automaticky také neviditelnými.
Taky pro ty nábožensko filosofické rozhovory tenkrát a otevřené okno u mé postele. Jogurty za oknem a chvíle u mapy ve tvé posteli s absolutní zimou, převlíkání bot a dva stejné hotely... Ehm, uchm.
Pro tu ostudu, co jsem ti udělala ve vlaku.
Pro francouzské číslovky, co je konečně umím dodnes. A německé říkanky.

Pro ten bezstarostný svět.
 


Komentáře

1 ethnea ethnea | Web | 24. října 2010 v 11:08 | Reagovat

Jeden z nejkrasnejsich clanku, co jsem od tebe kdy cetla. Sentimentalni, ale presto neni depresivni. A ta fotka se k nemu vazne hodi, tak jemna.

2 miriabel miriabel | 25. října 2010 v 19:15 | Reagovat

ethnea: dekuju moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.