Mělo to nádech barevně-mrazivého podzimu, pak nejtemnější tmy, ani baterka na mobilu neuměla rozsvítit svět. /Miluju, jak se usmívá John Fogerty. Miluju Creedence Clearwater Revival./

22. října 2010 v 10:50 | miriabel |  názory
Proč musí lidi stárnout, utíkat čas, ti nejlepší nemohou zůstat napořád mladí? Proč jsem nemohla žít v 70. letech?
ccr


Jinými slovy, jak může dnes existovat někdo, komu připadá to, co se hraje v těch nejkomerčnějších rádiích pořád doopakovaně, jako dobrá hudba? Ten, co zvládne poslouchat popovou písničku více než třikrát dokola? Proč mi připadá, že za minulé éry, kdy byla kvalitní hudba nesmyslně zakázána a nic neříkající písničky se hrály pořád znovu a znovu, si lidé daleko víc vážili kvalitní hudby, přitom bylo daleko složitější se k ní dostat? A dneska většina ani neví, co to byl underground. Teda, mají mlhavé tušení, ale jaká ta musica byla, kdo za ní stál, co říkala, o tom nemají ani ponětí. Je to jako urážka, když je v televizi pořad o rockové hudbě za socialismu a ukazují tam jen ty povolené frašky. Už mi to nepřipadá ani úsměvné, spíš je mi z toho špatně.
ccr1


Bylo mi patnáct a jeden pán mi řekl, že ten, kdo nepochopil Creedence, neví, co je hudba. A na ten večer, kdy hráli pořád jen oni, občas Sex Pistols a Zeppelini, jsem nikdy nezapomněla.

ccr

Stejně jako na toho týpka, co byl děsně tvrdej chlap, poslouchal Kabáty, ne asi a pořád do mě rýpal, že u holky je nejdůležitější vzhled a postava a až potom to jaká je. Naše pře byla nekonečná.
Přeřvávali jsme se přes jeho nejoblíbenější písničky typu Dole v dole. Nemám nic proti Kabátům, jen... mám pocit, že člověka nejlépe poznáte podle toho, co poslouchá. A určitá hudba je typická pro určitou sortu lidí.
ccr


Náš spor jsme nikdy nedořešili, pohádala jsem se s ním a šla pryč. Tenkrát jsem neuměla respektovat jiné názory než ty mé. Lidé, co se ode mě diametrálně lišili, mi připadali hloupí. Bylo mi patnáct a myslela jsem si, že jsem nejchytřejší na světě. Téměř. Jen jednoho člověka jsem uznávala víc, který ale naprosto odlišný byl. Paradox. Ale to je zase jiný příběh.

ccr

Jen... ty předsudky vůči lidem, co nejsou schopni pochopit hudbu, ve mně zůstaly, stejně jako obdiv k tomu pánovi, vzpomínka na zmíněný zářijový večer a ta mezera mezi zuby, kterou měl na každé fotce John Fogerty, když se v mládí usmíval.

ccr

Mrzí mě, že nezůstal tak roztomilý, že se rozpadli Sex Pistols a anarchistické názory Johnna Rottena už (v jeho věku) nezní stejně odvážně a nespoutanně. Je mi líto, že jsem si v pubertě rozuměla více s dospělými než se sobě rovnými. A že ti, co jsem je uznávala, se zdrželi jen na chvíli, a pak utekli stejně rychle, jako se rozpadly ty nejlepší skupiny. Stejně rychle, jako pro nás lidé, co nám nejsou lhostejní, zestárnou.
ccr


Fotky z: http://bettylou.zzruss.com/, http://en.wikipedia.org/, rockhall.com, unintendo.blogspot.com, bobreuterstl.com, nightswithalicecooper.com, http://www.springsteenlyrics.com/
 


Komentáře

1 Gig Gig | Web | 22. října 2010 v 11:12 | Reagovat

Jů, moptop! Vypadají trochu jako Beatles :)

2 karaipuku karaipuku | E-mail | Web | 22. října 2010 v 11:23 | Reagovat

Tak asi ti i trochu dám za pravdu,lidé snadno zapomínají.I když mám moc rád CCR a na Sex Pistols a Ramones a dalších partičkách jsem strávil nádherné středoškolské období,tak jsem moc rád,že i dnes se najde plno dobrých kapel,které mně tyhle skvělé legendy sice nenahradí,ale dají vzpomenout,že dobrá muzika stále existuje.

3 ethnea ethnea | Web | 24. října 2010 v 10:52 | Reagovat

Pani, nadherny nostalgicky clanek! Souhlasim s tim, ze podle vyberu hudby dost casto odhadnes cloveka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.