Začtená do fialové knížky.

27. července 2010 v 18:27 | miriabel |  deníček
Jen tak jsem seděla v autě a četla Jirousovy básně. Čekala jsem na rodiče, kteří šli kupovat nějaké maso na oběd. V hlavě se mi zmítaly různorodé mylšenky, hlavně ta, že jestli koupí vepřové zase, nebudu z trucu obědvat. //Naše klasické hádky - jím téměř všechno, krom vepřového masa, konzervovaných ryb, sušenek, brambůrků, hranolek, řízků, palačinek, kedlubny a lepku, mléka, vajíček, na které jsem alergická.//
miriabel
V tom jsem zvedla a hlavu a spatřím (nejen) bývalého spolužáka s nějakou holkou v závěsu. Co bylo nejhorší, zastavili se kousek za naším autem (fakt nevím, na co se koukali). Ponořila jsem hlavu ještě hloubeji do fialové knížky. Pak se pomalu sbírali k odchodu a on se neustále otáčel. A tak samozřejmě došlo k tomu, čemu jsem se zuby, nehty bránila. Naše oči se střetly. A nebyla to jen ubohá setinka sekundy, ten pohled trval sekund hned několik, a pak se ještě párkrát očima vrátil. Vlastně několikrát, než se ztratili za rohem.


Další kluk, pro kterého jsem byla jen růžový bonbónek, vzrušující okouzlení. Dál to nikdy nezašlo, protože na větu: "Co je tady, na tomhle místě zůstane a co je venku, bude venku stále."
Měl přítelkyni, vždycky měl přítelkyni, ale se mnou na každé akci flirtoval. Měl v plánu i něco víc, ale čím blíž mi byl, tím více se okouzlení rozplývalo v nicotě.

Mrzelo mě, že mě v plánu jen na jednu chvíli, ale ještě víc mi bylo líto, že ten, kvůli komu jsem ze sebe tu holku, kterou jsem nikdy nebyla a nechtěla být, dělám, kvůli komu jsem se jeho hry účastnila, seděl celý veče u jednoho stolu, pil jedno pivo za druhým a díval se do prázdna.
miriabel
Skončilo to tak, že jsem se mu vymanila ještě dříve, než se polibek mohl odehrát, přestala jsem být povolná k neustálému škádlení a začala se šklebit jako nedozrálý citrón.

Bylo mi líto toho kamarádství mezi námi, které daný večer úplně pokazil. Jeho holky, která sedí doma a netuší, jak málo stačilo k tomu, aby měla nasazené parohy. Chtělo se mi brečet, kvůli všem vztahům, které vznikají ze zoufalství a se stejným pocitem i končí.

A tak jsem se vrátila za ním, kvůli kterému bych třeba obletěla celý svět. Byl ve stejné pozici, na stejném místě, nezdálo se, že by alespoň lehoulince žárlil, že by nad něčím (čímkoli) vůbec přemýšlel. A pak jsme spolu sdíleli stejnou židli, protože mi nabídl místo a šli spolu domů a bylo to vůbec nejkrásnější zakončení toho nejdivnějšího večera, jaké mohlo být.

Až pak mi došlo, že takhle se opilí prostě běžně chovají. Ráno zapomenou.

Někdy jsem si přála, abych pro něj byla aspoň tou na jednu noc. Ale on je netečný, tak nějak k celému světu.

Ti ostatní, co trávili hodiny a hodiny u mě doma, na procházkách, aby mi vykládali, jak je to moc složité, a jak mě hrozně milují, ale jsem pro ně nedosažitelná, a pak stejně chtěli jen... však vy víte, tak ti mi nestáli za to nestáli...

Jen mě přinutili přemýšlet, proč je tolik kluků, pro které podrazy a sex nebo třeba jen dráždění opačného pohlaví na jednu nic neznamenají? Jakotože se pak dokáží své přítelkyni podívat do očí, dát jí pusu? A když přítelkyni nemají, k čemu jim jsou takové nahodilé vztahy? Proč kvůli tomu boprtí kamarádství?

A moje hlavní otázka - proč se otočil? Proč mě nenechá nikdy v klidu zapomenout?

Měla jsem ho ráda, jako kamaráda a měl hezké řasy. Doopravdy.

A taky jsem ráda, že jsem vždycky uprchla dřív, než stihl přijít průšvih, že jsem nemusela litovat momentů lásky, které s ránem odezní, že jsem pořád ještě dítětem. Malou holkou, která teprve čeká na opravdovou lásku, které otevře konečně všechny dveře dokořán.
 


Komentáře

1 Eveeee Eveeee | 27. července 2010 v 18:46 | Reagovat

Taky nad tím občas přemýšlím.. jestli jsou kluci už prostě takoví, jestli to mají dáno pudově, či jestli jen musí potkat "tu pravou", aby se přestali otáčet po jiných.. jinak krásné záhlaví:)

2 nihil-sub-sole-novi nihil-sub-sole-novi | Web | 27. července 2010 v 21:49 | Reagovat

[1]: ak by to nebol pud, tak sa asi nič také nedeje, a vôbec, celé "párikovanie" ľudstva je predsa určitým spôsobom pud, niet sa čo čudovať, škoda len, že chýba istá ľudská sebakontrola...

3 ceady ceady | 28. července 2010 v 15:34 | Reagovat

ten první přípravek je na rozčesávání, druhý taky a poslední je na suché vlasy :D.. Takže vlastně nic nutného zase až tak není

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.