Nikdy nevíš, co přinese další slunečné ráno.

7. července 2010 v 22:06 | miriabel |  koš
Nahoru a dolů - jak moc jsem se smála, když kamarádi přirovnával život k sinusoidní křivce. Ale měli pravdu. Jednou spadneme na pusu, nic se nám nedaří, podrazí nás přátelé a my si připadáme tak sami, neumíme situaci vyřešit. Občas nám podá pomocnou někdo, od koho bychom ji ani nečekali. Přijdou jiné příležitosti, zážitky, uplyne čas a my se zase cítíme šťastně a neohroženě.
miriabel
Každá minuta v životě je tak vratká. Ať už je to ta lepší, či horší, každá je jedinečná a její atmosféru stojí za to vdechnout do posledního doušku.

Je zbytečné mít strach, zatím přece není čeho, a když ta obávaná chvíle přijde? Už tu bude a stejně spolu s ní přijde i rozuzlení, které už je světle modrou tužkou vyryto v nebi. Kdy jej rozluštíme je jen na nás. Něco podobného už ale říkal Epikúros.

A co teprve Herákleitos a jeho: "Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky."
Někdo si myslí, že je hloupé opakovat dvakrát jeden vztah, jednu chybu. Myslí si, že se vrátí ty stejné problémy. Já si ale myslím, že problémům se dá vyhnout, záleží, kolik jsme do toho ochotni dát.

Druhé šance nejsou k ničemu, nejsou dokonce ani trapné a zbytečné. Jen se občas stane, že se hlavní aktéři posunou dál, každý je jiný, a pak už nemá smysl se snažit dál. V takovém případě už to opravdu není druhý pokus, ale hloupost.

Měli bychom si vždycky uvědomit, jestli bolí vzpomínka na něco krásného, co bylo nebo to, že vztah nepokračuje i v přítomnosti.
miriabel
Ten rozdíl totiž není tak nepatrný, jak se může zdát...



***
Stáli jsme naproti sobě a já měla možnost řict mu, co všechno cítím, jak dlouho jsem na tu chvíli čekala. Jenže se mi přestalo chtít mluvit. Ono je totiž rozdíl říkat: "Milovala jsem tě," a myslet si: miluji tě stále, ale bojím se ti to říct.
Když vám někdo říká miloval jsem tě, znamená to, že vás má stále stejně rád. Až cit odplyne, přestane mít smysl se v tom, co bylo rýpat, svěřovat se. Najednou je to jedno.

A mně to jedno bylo. Měla jsem radost, že to skončilo právě takhle, že se loučíme, stojíme naproti sobě a máme si pořád co říct. Že to skončilo nejlépe, jak mohlo. Nezlobíme se na sebe, necítíme se ukřivdině, nevyčítáme si nic.
Bylo to krásné právě proto, že v tom už nebylo něco víc. Ten nejistý zpola dospělý cit, se kterým si naše dětské hlavy nevěděly rady, byl pryč. Ne vzájemná láska, ale náš věk a nevyspělost mezi nás postavili bariéru.

A pak jsme si řekli jen: "Ahoj." Každý z nás se otočil a šel svou cestou. Možná se ještě potkáme, možná už nikdy. To není důležité. Hlavně, že v nás zůstane vzpomínka na to krásné.
 


Komentáře

1 Awali Awali | Web | 7. července 2010 v 22:21 | Reagovat

Si velmi vzdelana ked pises tak krasne a mudro zaroven .. naozaj nemam co dodat lebo vsetko uz povedane bolo .. nadhera. Len nechapem ten koniec. to je pribeh alebo skusenost?

2 nihil-sub-sole-novi nihil-sub-sole-novi | Web | 7. července 2010 v 23:43 | Reagovat

lenže herakleitos to myslel tak trochu inak....

3 PlinQa PlinQa | Web | 8. července 2010 v 0:10 | Reagovat

Aspoň, že ničeho nelituješ. To je dobře! :)

4 Eveeee Eveeee | 8. července 2010 v 10:23 | Reagovat

Moc pěkně napsáno:).I když to zní zvláštně, tak někdy je opravdu těžké žít přítomností. Návrat do minulosti, alespoň ve vzpomínkách, je často mnohem jednodušší. Přijde však chvíle, kdy otevřeme oči a uvědomíme si, že už zbyly opravdu jen ty vzpomíniky..krásné, jedinečné, vzpomínky, bez kterých bychom byli nic, avšak je na čase vytvářet další...:). Jsem ráda, že už v tom máš jasno a můžeš jít vstříc novým zážitkům. :)

5 Dreamy Dreamy | Web | 8. července 2010 v 14:28 | Reagovat

Jak se pročítám Tvým pěkně napsaným, procítěným článkem, shledávám, že minulý vztah bude námětem ještě nejednoho psaní. A stejné je to i u mě. Ačkoliv se již obě snažíme příliš neobracet do krásné minulosti, vzpomínka vždy zůstane. Není snadné sdělit druhému do očí "milovala jsem Tě", když krapátek tohoto sousloví stále proniká do přítomnosti. Ale buďme rády za cit, který se zrodil a za vše pěkné, co s sebou přinesl.

6 miriabel miriabel | 8. července 2010 v 21:27 | Reagovat

nihil-sub-sole-novi: nevím, kdo z nás je oprávněný říct, že ví, jak to doopravdy Herakleitos myslel... myslela jsem to jen obrazně, ne stoprocentně.

podle mě to znamená, že vše plyne, takže se sice můžeme vrátit do toho, co bylo, ale už to bude jiné, my budeme jiní,protože čas nás i okolnosti pozměnil, posunul kupředu. budeme bohatší o zážitky a zkušenosti, bude to jinak...
ale někdo si jeho myšlenku vykládá jinak... že se nemáme dvakrát pouštět do stejného vztahu, protože nám nic nedá, už jednou neměl smysl a nebude jej mít tedy ani teď.

jakto chápeš ty?

7 Awali Awali | Web | 8. července 2010 v 23:08 | Reagovat

dakujem za pochvalu :) .. a to ze posledne riadky je ozajstny zazitok ma mrzi.. zelam ti aby si mala takych uz co najmenej :)

8 Any Any | Web | 9. července 2010 v 10:36 | Reagovat

děkuji za podporu..
Píšeš krásně, jen... mě ty krásné vzpomínky tak moc bolí, že si ani neuvědomuji, že bych za ně měla být vděčná... Spíš naopak... Trápí mě, že už to nemůže být jako předtím. Ale to je život..
Já přítelovi druhou šanci dala a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutích v mém životě. Někdy to za snahu stojí. Za pár dní spolu budeme už rok- to mi připomíná, že čas neuvěřitelně letí. A ani za ten rok ho úplně neznám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.