Tři růžové květinky rozpadly se v prach...

28. června 2010 v 20:43 | miriabel |  koš
Moje srdce bije milionkrát rychleji než obvykle. Křičí jeho jméno. Lomcuje mřížemi hrudního koše, vříská. A přitom ví, jak marná je jeho snaha, že v nicotě se rozplyne všechna vynaložená energie.
Rozum jej tiší ocelovou tyčí, nic nepomáhá, tříští jej na padrť. Malinké krvácející kousíčky lehce, i když z posledních sil, šeptají těch několik písmenek. Stále dokola, čím dál tišeji... jednou toho nechají úplně.
miriabel
Rozpadnou se v nicotě spolu s nesplněným přáním.
 


Komentáře

1 ethnea ethnea | Web | 29. června 2010 v 0:45 | Reagovat

Nadherne napsano. Libi se mi ta poeticnost vet.

2 Dreamy Dreamy | Web | 1. července 2010 v 21:59 | Reagovat

Krásně napsané. Ke článku mohu dodat jen, že alespoň vzpomínky vždycky zůstanou.

3 Bylinka Bylinka | Web | 5. července 2010 v 23:36 | Reagovat

Ale i sny bez happyendu jsou krásné, ne?:)
Napsalas to nádherně a výstižně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.