a nikdy nepřišlo rozuzlení.

17. června 2010 v 0:03 | miriabel |  koš
'Pro jediný úsměv na tvých rtech
pro letmé pohlazení
dětsky upřímný smích
pro problémů rozuzlení
spáchala bych i hřích
jen aby přišlo ocenění
v podobě splněných snů mých
tebe samého však v nebi stejně není'
pam
myslela, že bolest z oné prázdnoty
nutkavé pocity nicoty
nepřebije ani vtíravý tón
té melodie, co miloval jen on

krásy světa stejně míjela
celé noci hleděla
z okna nedbale rozevřeného
nechtěla zažívat ty pocity uvězněného

a tak letí k oblaku
nesplněných tužeb, plánu
uměla žít jen v náznaku
tvá duše uzavřela se pro ni definitivně k ránu...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.