Poslouchat se nesmí jen ušima.

5. února 2010 v 13:45 | miriabel |  názory
Když říkáme: 'Je konec,' znamená to, že nad situací přemýšlíme. Nechceme ji ukončit. Přemýšlíme nad důvody, proč pokračovat a proč ne, obracíme je směrem ke slunci, abychom na ně viděli lépe, ze všech světovým stran a zároveň se bráníme myšlence nad nimi dumat. Jenže prohrajeme. Ať už se rozhodnutí pro okolí stane definitivním či ne, v našem nitru se odehrává nekonečný boj.

Neměli bychom končit, vynášet úsudky a definitivní rozhodnutí, dokud v sobě nemáme úplné jasno. To nepoznáme neustálým rozebíráním, ale absolutním pocitem lhostejnosti, netečnosti vůči dané záležitosti.

Čím častěji a hlasitěji něco křičíme do světa, tím je pro všímavější okolí jasnější, že jsme zdaleka nezavřeli minulosti dveře. Naopak- stále se nám vtírá do života, jako nenápadný vánek z pod špatně těsnícího okna.

Nepoučuji vás, jen si ujasňuji situaci uvnitř sebe samy. Boj, který jsem prohrála. Je tomu už hodně dávno, kdy jsem se začala ujišťovat, že JE PO VŠEM a říkala to tak často, až se daný výrok vryl pod kůži úplně všem v mé blízkosti, ale sobě jsem ten pocit vsugerovat nedokázala. Bohužel.

Včera jsem skoro celou noc nespala, už to bude nějakou dobu, co se ty staré rány zase otevřely a jsou ještě palčivější než předtím. Je úsměvné, že se vrací právě to, co pro mě milionkrát SKONČILO.

Nejradši bych řekla, že už jsem ze všeho venku a totálně v pohodě. Free. Ale zase bych kecala a to už nechci. Ani vám, ani sama sobě.

Tak se někdy zamyslete, shodují se niterní myšlenky s tmi vyřčenými?
Ti, co poslouchají jen ušima, zavírají oči, nevnímají tón hlasu ani výraz ve tváři, nechávají chátrat své city, často přicházejí o hlavní myšlenku, kterou se nám druzí snaží sdělit. Každý se někdy zakoktá a neví, jak pokračovat dál. Měli bychom číst z mimických projevů a záře jiskřičky, co plápolá v očích.
 


Komentáře

1 Ratuska Ratuska | Web | 5. února 2010 v 14:28 | Reagovat

Možná bychom měli, ale některé ztrápené duše třeba nechtějí dát najevo svůj prohraný boj okolí.

2 Jesí Jesí | Web | 5. února 2010 v 20:48 | Reagovat

Přesně nad tímhle jsme včera večer v pelechu přemýšlela, že když nemáme jasno v sobě uvnitř neměli byhcom vyřknout jistá rozhodnutí ...Děkuji, že tento článek vznikl :)

3 Suřice Suřice | Web | 5. února 2010 v 21:40 | Reagovat

Máš to krásně napsané ostatně jako vždy se vší tou pravdou která se skrývá uvnitř...je mi líto že s tím stále zápasíš, ale asi ještě nepřišel ten čas...úplně se od toho odprostit, možná ani nepřijde...

4 tiana tiana | Web | 10. dubna 2010 v 13:05 | Reagovat

Výborne napísaná úvaha a tak pravdivá ...donútila ma nad mnohým sa zamyslieť...ďakujem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.