Nenuťte mě, abych byla jiná,...

8. února 2010 v 20:28 | miriabel |  fotky
stejně se nezměním. Dotlačím-li někoho na místo, kde chtěl jsem být sám, stejně nezajistím, že tam bude stále, i když já odejdu. Jisté věci nemají smysl, ale někteří to stejně nikdy nepochopí. Lepší je se podřídit. Tvářit se přihlouple, nechat se vést, zároveň čekat na chvíli, kdy budeme moci roztáhnout křídla, rozeběhnout se a vzlétnout do oblak. Nespoutaně.

Tvařím se chápavě, nutím se do pokory. Ač je to absurdní, posiluje to ten vnitřní (ne vždy nadějný) smích.

Slovo naposledy zní lákavě. Dobrodružně. I tápající pozná správný směr, dáme-li mu příležitost, odemkneme-li neviditelná (ale o to víc do kůže se vrývající) pouta.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.