*desátého ráno* *lost in somehow*

10. ledna 2010 v 1:25 | miriabel |  koš
Nějak pořád čekám na něco, explozi radosto či vyvrcholení toho neurčita,ale pořád nic.
Až skončí pololetí, uzavřou se známky, půjdu fotit a nikdy neskončím. Zapomenu na všechno učení, na budoucnost, maturitu, výšku. Pak si půjdu zaběhat či lyžovat, podle toho, jestli bude sníh. A pak se rozběhnu s jistotou, že poletím... do oblak.
Zítřek bude šílený, absolutně nevím, jak jej zvládnu, tenhle týden byl nekonečný a hlavně chaotický, ale naplňující. Ale mě tenhle styl života baví. Ne, nenamlouvám si to. Miluju ty chvíle, kdy padám únavou. Celý svět je zastřený a já se na něj koukám odněkud shora.
A proč jsem tady teď? Cvičila jsem jógu. Snažila jsem se na nic nemyslet a ono se to daří, čím dál víc. *
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.