Často zavíráme oči před realitou, cítíme se pak líp.

26. ledna 2010 v 20:35 | miriabel |  názory
Dlouhou dobu jsem chodila do školy přes jeden zapadlý tunel. Vždycky to tam nechutně smrdělo. Nedalo se v tom místě dýchat, vždy jsem si musela zacpat nos a utíkala, seč mi síly stačily, jinak hrozilo udušení. Pach zvětralých láhví od alkoholu se mísil s potem a všemi ostatními odpadní látkami, jenž je lidské tělo schopno vyprodukovat.
Ten tunel obýval jeden bezdomovec. Kultura jeho života a hygiena byla na bodu mrazu, ale přece jen to byl pořád člověk. I když se jej ostatní v obavách stranili. Pokud někdo vybočuje z davu, jistým způsobem vadí, narušuje poklidné bytí, odvrhneme ho na kraj společnosti. Vytěsníme z naší mysli. Je to přirozené, ale zároveň bezedně smutné.
Nikoho z nás nezajímal, raději jsme zavírali oči před skutečností, že jsou i lidé, kteří dennodenní hon za penězi a štestím nezvládli. Selhali. A tak se stali pouhou položkou, která přebývá. Pro kterou není čestné místo.
Neměli bychom soudit, protože nám to nepřísluší. Neznáme okolnosti, ale stejně se ukvapeným úsudkům nevyhneme.

Když jsem šla do školy v pátek, stála na chodníku poblíž sanitka. Na nosítcích ležela bezvládná, mrtvolně bledá, osoba. Kupa drbů-chtivých chodců utvořila okolo auta rychlé záchránky kroužek. Hlasitě debatovali. Jejich hlasy přeřvaly ten tichý vánek, který se nám snažil jemně naznačit, že i lidé na okraji společnosti se chtěli dříve smát, něco dokázat, pohladit po ránu své děti.

Přála bych si, aby to přežil, aby mu mu svět dal novou šanci, přijal jej zpět mezi sebe.
Příště snad nebudu tak ostýchavá a spacáky, co jsou už od Vánoc v té bílé skříni napravo, někomu dám.

Neptejte se žebráka na co vaše peníze použije. Každý si vybírá svou cestu ke štěstí a nikdo neví, která je správná.
Nemáme právo porovnávat, vytýkat, povyšovat, jen se usmát, podat pomocnou ruku a pokračovat v tom svém běhu za světlem, jehož paprsky se lesknou daleko za místem, co říká si moderní svět.
 


Komentáře

1 zikyorias zikyorias | E-mail | Web | 26. ledna 2010 v 21:33 | Reagovat

Myslím že naprosto skvěle napsaný článek o naprosto skvělé úvaze. Jenže - kdo z těch všech venku si tohle přečte? A kdo z nich si to vezme k srdci? Lidé už to tak mají a oči jim nic neotevře.. Smutné, ale pravdivé.

2 ethnea ethnea | Web | 30. ledna 2010 v 5:25 | Reagovat

Moc smutne, ale krasne napsane. Mas velky talent chytit svymi slovy cloveka za srdce.

3 elenore elenore | Web | 30. ledna 2010 v 11:56 | Reagovat

Řekla bych, že pro spoustu lidí je jednodušší tyhle věci nevidět, dělat, že se jich netýkají; jenže si neuvědomují, že stát se to může klidně i jim...

Moc hezky jsi to napsala. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.