So this is Christmas...

24. prosince 2009 v 23:00 | miriabel |  deníček
Ráno vstvstávám okolo půl desáté a jít nakoupit tuny zeleniny a ovoce. Protože za chvilku zavírají. A co pak? Bez celeru přece nejsou žádné Vánoce. Na ulicích potkávám poslední zbloudilce, kteří nákup dárků nechali na poslední chvíli, a pak taky lidi, co venčí psy či mají stejný jako já - zeleninu.


Okolo jedenácti jsem zpátky a dopisuju maily s vánočními přáničky. Pořád dokola kontroluju mobil a čekám... ale nedočkám se. Zase mě mile překvapí jiná přáníčka, která jsem ani ve snu nečekala.
Narychlo dodělávám poslední úklid v kuchyni, pokojíčku a mezitím fotím.
Chodbu umyju nejpořádněji za celý rok. Zapomenu na své heslo: 'Co je mokré, to je čisté.' Dokonce ji vymetu /i malým smetáčkem, dokonale/.V pokojíku cvičím pozdrav slunci, které už ale pomalu zapadá a pak si dám pár cviků na břicho, protože 'když bolí, tak rostou' a mě právě začly bolet ze včerejší aerobicu, tak jsem nic nechtěla nechat náhodě.
Umýt vlasy, obléct bílou košili a přes ní kratinký jeanový top, abych nevypadala tak formálně, přes kalhoty hodit šátek s růžovýma lebkama. Na nohy bledě modré ponožky s norským vzorem.Pak modlitbička, házení oříškama, skleněnky na stole, sváteční večeře.
Hořely čtyři svíce. Tento týden už podruhé. A to byly mé Vánoce, přátele. Jako minulý rok, předminulý, jako skoro každý rok. Jednou lepší, jednou horší. Všechny stejné a přitom každé svým způsobem jiné, originální.
Nějaká přání se splní, maličkosti překvapí a potěší, obrovité sny se plynně přenesou do dalšího roku.
Nemáme plakat, že se nesplnily, ale těšit se na další rok, že se třeba splní.

I hope you have fun...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.