Happiness I cannot feel...

3. října 2009 v 21:18 | miriabel |  deníček
and love to me is so unreal...


Poznáváte ten bezchybný a originální hlas? Jo, je to Ozzy. Poslední dobou poslouchám už jenom Black Sabbath. Je to jediná hudba, která mě dokáže uklidnit a přenést na svých křídlech do míst, která jsou jednodušší na pochopení, než ruch kolem nás.
Jinak bych nejspíš zešílela.
Připadá mi, že svět se obrátil vzhůru nohama. Ale není to takový ten pocit, kdy je něco špatně ve vás a svádíte to na okolí. Spíše údiv a oči rozevřené dokořán, hrůza neustupuje, naopak - každým novým dnem se do ní pohroužím víc a víc.
Stužkovací večírek. Co si pod tím pojmem představíte?

Já maturitu, konec školy, rozloučení s profesory, zábavu, holky a kluky, ještě nedospělé, ale s obrovskou snahou dokázat světu, že jej jednou změní. A hlavně společenské oblečení, luxusní prostředí, vyleštěné skleničky, usměvavé čisníky a předávání stužek, samozřejmě. Možná se pod těmito dvěma slovy skrývá daleko více. Hlavně je to naposled - jak pro nás, tak pro profesory. A taky poprvé, jedinkrát v životě.

A teď si zkuste vybavit hospodu raději-nevím-kolikáte-cenové-skupiny, ošutnělé zařízení, zakouřený prostor, hrnce s vlastním jídlem, umělohmotné příbory, levný alkohol, ušmudlané nádobí, obité židle, špatně vyprané ubrusy.
Hlavně, že ušetříme pár korun.

Rozloučení nebo jenom fraška? Tuhle otázku si pokládám při zamyšlení nad naším stužkovákem pokaždé. Jsou divní oni nebo já?


Ale konec bude snad šťastný, přece jenom jednu spřízněnou duši se střízlivými názory jsem našla. A doufám, protože naděje nikdy neumírá, že to spolu dáme dohromady a vše se v dobré obrátí.

Musí. Přece není normální pít v restauraci vlastní pití či jíst své jídlo. Je ubohé konzumovat na večírku řízek z obalu, nezdá se vám? Naskakuje mi do tváře rudě červená barva, při pomyšlení na trapné situace, do kterých nás někteří kamarádi chtějí namočit.
 


Komentáře

1 Suri Suri | Web | 4. října 2009 v 0:07 | Reagovat

Hlavně ta kočislava je bez chyby....

2 Ethnea Ethnea | Web | 4. října 2009 v 14:03 | Reagovat

No, uroven podobnych akci prudce klesa. My jsme stuzkovak meli v klubovne jednoho vodackeho klubu. Takze vsichni v dzinach... Ale bylo to docela stylove. Velikanska mistnost s krbem, dlouhy stul s obcerstvenim - ktere jsme delali sami. A silena spousta chlastu. Jo, o tom, jak si asi vsichni mysli, to je. Nejakou uroven bys tady asi hledala tezko. Ale bylo to nadherne misto u vody, ciste, vonave po drevu. Nicmene byla cela akce degradovana na prachsprostou chlastacku. Dostali jsme stuzky a lidi se zacali opijet do nemoty... Bohuzel, tak u nas stuzkovaky probihaly vsude. Uz to davno neni spolecenska akce, ted uz je to pro vetsinu prilezitost jak se skoro zadarmo opit.
Nastesti jsem mela druhy den pripravny kurz, takze jsem se vytratila uz pred pulnoci, abych rano ve ctyri vstala. Tobe myslim muzu poradit to same.

3 Alenka Alenka | Web | 4. října 2009 v 14:45 | Reagovat

Sdílím naprosto stejný názor, co se týká stužkovacího večírku, má drahá Miriabel. :) Přeci jen je to neopakovatelná událost, takže se nesluší odbýt ji v hospodě té nejhorší cennové kategorie. Má to být slavnostní okamžik, nejen všední chvíle..
Doufám, že s kamarádkou ještě ty ostatní nerozumné přemluvíte!

V naší třídě jsme měli podobné dilema, ale nakonec vyhrálo prostředí slavnostnější. :)

4 ViK ViK | 4. října 2009 v 15:49 | Reagovat

Já si svůj stužkovací večírek pamatuju už jen útržkovitě. Nejdřív obrovská tréma, pak ostuda - to když jsem se polil šampaňským. Snad i nějaký pokus o tanec. A pak odchod mezi prvními, přičemž jsem zjistil, že stužka z mého saka zmizela.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.