Až jednou večer před spaním

3. září 2009 v 19:40 | miriabel |  deníček

s lehkostí zavřeš dveře okolnímu světu, vzpomeneš si ještě..?

Dlouho jsem přemýšlela, jak bych měla napsat článek, abych do něj vložila kus sebe. Stejně, jako jsem to dělávala měsíce před tímhle. Ale něco se uvnitř mě změnilo. Něco, co nedovedu popsat.
Každičký článek, byť se to nemuselo zdát, byl věnovaný tobě, v každém byl podtext nenápadně odhalující jen jedno jméno. Nebylo tomu jinak ani v mé hlavě. Nebyli jsme spolu, ale já byla s tebou, každou minutu a každý den.
Neuměla jsem psát článek a nemyslet na to, co jsme spolu zažili, jaké to bylo krásné.
Říkala jsem, že už na tebe nemyslím, že je něco jinak. Ale nakonec se život vrátil do starých kolejí. A já nedokázala nic, jen sedět v koutě a dívat se, jak mi život utíká před očima. Neměla jsem sílu, ani chuť jít dál.
Pořád jsem věřila na nějaké 'jednou', 'kdyby'. Pro ta hloupá slova, pro ty nesmyslné naděje, dělala jsem vše. Plánovala, snila. Ale hlavně ti chtěla ukázat, že to zvládám i bez tebe a mám se lépe. A právě proto, i když mi to nedocházelo, jsem dávala najevo, že je to pořád ve mně.


Najednou je září, měsíc, kdy přicházejí nové šance, odhodlání, naděje. Ale není to jenom údajem v kalendáři, to přece sami víte.
Už nečekám na zázrak, nedoufám. Láska nikdy nevyšumí do ztracena, jen přestane být aktuální. Nečekáme to, neusilejeme o nic, necháváme život plynout a najednou se můžeme zastavit a uvědomit si: 'Je to za mnou.'


Nikomu bych nepřála ty pocity beznaděje a prázdnoty. Utápění se v minulosti. Ale je mi více než jasné, že to prožila většina z nás. Každý má nějaký ten ukrytý zážitek, nepofoukanou modřinu.

Nedovedu si představit, že by se minulost vrátila. Asi by měla navždy zůstat jen ve vzpomínkách, je to takhle totiž lepší. Už si stejně nepamatuji vše, pomalu zapomínám. Paradoxem je, že už o to neusiluji, jsem ráda za to, co jsem mohla zažít. Ale přicházejí nové zážitky, a tak ty staré musí odejít, abych mohla vzpomínat na aktuálnější situace.

Nevím, jak bych tenhle článek ukončila. Ani jak budou mé články vypadat dál. Psala jsem s radostí a vkládala do textu


velký kus sebe. Potřebovala jsem se vypovídat a vy jste byli ti nejpozornější posluchači, kteří uměli poradit a povzbudit v pravou chvíli. Svěřila jsem vám pocity, jaké jiným ne. Byla jsem často sama a nezvládala být s jinými lidmi, protože minulost pro mě byla nenahraditelná. Bylo mi bližší vzpomínat, dívat se na staré jízdenky a jiné památky, číst historii na icq, staré smsky.

Nežila jsem, jen se snažila trpět a doufat, že až se to, co bylo, vrátí, budu moci říct: 'Já na tebe čekala.' Jenomže čas plyne a nečeká, až rány přebolí.

Trvalo mi to dlouho, ale jsem ráda za tyhle chvíle, které můžu prožívat teďkom. Za to, jaké mám kolem sebe kamarády, kteří neodsuzují, pochopí a podpoří. Mám je hrozně moc ráda a věřím, že nezklamou a neodejdou bez rozloučení. Jim ano.

A teď... Co říct? Co psát? Budu to ještě umět, když hlavní a /přiznejme si/ jediné téma pomalu odchází? Nevím, opravdu nevím. Sama se v sobě nevyznám, ten šílený zmatek se nedá utřídit jen tak, ze dne na den. Ale snad jednou...

Chtěla jsem jen tím vším říct, že jsem konečně šťastná. Opravdově, bez všech ale a bez vzpomínek na to, co bylo.

Měla jsem ho ráda a asi navždy budu. Jen to přestalo pálit. Jen vím, že jednou přijde někdo, kdo mi jej z hlavy vymaže úplně. A já se budu smát.

Už nemám žádné staré zprávy, historie na icq byla smazána a papírky všeho druhu vyhozeny.

Nechci se už nikdy vrátit zpět!

PS: Fotky nejsou podepsané, jednoduše se mi nechtělo je tím ničit. A není to vlastně jedno, i kdyby je někdo zkopíroval, co se stane? Vůbec nic.
Evi, tu druhou mám jako tapetu. Jen tak pro info. Líbí aspoň trošku?
 


Komentáře

1 Jesí Jesí | Web | 4. září 2009 v 23:10 | Reagovat

Když se člověk dokáže odpoutat od minulosti, je to pro něj úleva a má volnost...ale vzpomínky nejspíš nejdou vymazat jen se otupí a časem už se nebudou vracet s tak ostrými špičkami, které by nás zasáhly:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.