Samotná historie exotické krásy.

30. srpna 2009 v 16:53 | miriabel |  deníček

Ten týden, co přijde, už bude zářijový. Děsím se a zároveň se začnám těšit. Taky - co jiného mi /a nám všem studujícím/ zbývá? :)
Je lepší přijmout nové události, ať už jsou či nejsou příjemné, s úsměvem.
Jako rozloučení s prázdninama, které mohly být delší, ale taky kratší /v horším případě/, lépe, ale i hůře prožité, jsem dneska nafotila pár památečních obrázků. Měly by symbolizovat právě léto, které nám pomalu dává sbohem.
Tu panenku jsem vzala taťkovi, naštěstí nebyl doma, je na ni totiž šíleně háklivý. Mé dnešní modelce už začaly dávno padat vlasy a gumička se mi rozdrolila v ruce. On ji přesto brání zuby nehty /pokud je doma, se rozumí/ a mně zůstává tajemstvím proč. Tvář a původ neznámého dárce zůstává mým očím zatajena.

Raději se nebudu snažit rozluštit záhadu právě dnes, večer mne totiž čeká koncert Jethro Tull. Byla jsem na nich jako malá, moc si z toho nepamatuju. Akorát, že se mi to děsně líbilo, měla jsem na sobě poprvé v životě něco-jako-korzet a připadala si děsně dospělá. Přišla jsem domů až po dvanácté a další den šla do školy s úsměvem na rtech a pocitem absolutní volnosti.
Momentálně se těším daleko více, i když bych měla ležet doma, pít horký čaj a jíst donekonečna antibiotika.

A co vy? Těšíte se na začátek školního roku? Posloucháte Jethro Tull? A máte u vás doma taky hračky, které si v sobě uchovávají tajemství, jejichž tíha je bude svírat navždy?
 


Komentáře

1 Alenka Alenka | Web | 30. srpna 2009 v 18:46 | Reagovat

Když jsem byla malá, jako dítě ve školce, měla jsem z některých panenek strach. Myslela jsem si, že to nejsou úplně neživé bytosti, jakoby měly duši.. Ach, ta má fantazie :)

Do školy se netěším vůbec. Pro mě byly tyto prázdniny zatím nejkrásnější, které jsem kdy prožila. :) Na jednu stranu by si mnozí řekli, že bych tedy mohla truchlit, že něco krásného končí. Naopak. Mám totiž počit, jako by těmito prázdninami něco začalo. :)

2 miriabel miriabel | 30. srpna 2009 v 23:07 | Reagovat

Alenka: To já taky, někeré panenky mívaly divné oči, jako by byly bránou do něčí duše... hlavně ty staré... brrr :/ :)
ale já viděla i 'zlé klauny' /nemám ráda klauny od malička:D/ v obrazech s krajinou... :D

tenhle přístup je nejlepší, už jenom tím, že nesmutníš po tom, co bylo, otevíráš dveře novým zážitkům :)
/vůbec není ironie, že tohle píšu zrovna já :D/

3 cannelle cannelle | Web | 1. září 2009 v 21:06 | Reagovat

Ta fotka je úžasná!!! Nápaditá.
Jenom ta panenka má takovej šílenej výraz, že bych ji doma mít nemohla ani za nic ;)
Když jsem byla malá, u některých hraček jsem si nebyla jistá, jestli jsou tak nevinné (a nečinné) jak se tváří... :-) Vlastně mě ta představa děsí dodnes, že by nebyly...

4 Cínka Cínka | Web | 1. září 2009 v 22:14 | Reagovat

I já se bála panenek:) Alenko, pro mě žádná z mých hraček nebyla jen neživou bytostí:) A mnohým jsem jejich duši nechala, takových se nemůžu zbavit a stále s nimi usínám..
Miriabel, ta fotka je úžasná! A ta panenka úžasně vytřeštěná:)
Je mi líto, že jsou prázdniny pryč.. Sice jsem už někde říkala, že jsem nestihla spoustu toho, co jsem chtěla, ale i tak možná patřily k těm zatím nejlepším.. Už jenom tím, že hned na jejich začátku něco šíleného skončilo:) Kdyby se to nestalo, nesla bych si teď katastrofické následky do školy a tam by to bylo o hodně horší než doma.. Ach ty moje lásky..;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.