Jednoho dne zmizeli.

13. srpna 2009 v 20:22 | Miriabel |  deníček
Mám pocit, že plno blogů, na které jsem dříve pravidelně chodila a tajně obdivovala jejich autory, s blogováním pomalu, ale jistě končí. Jejich články přibývají ve stále větších intervalech. Mrzí mě to, protože jsem jejich styl psaní měla moc ráda /a pořád mám!/ a je takové nijaké, nevědět, jak se mají, co dělají a hlavně nemoci proniknout do jejich světa.
Možná je to tím, že bloguju už nějaký ten pátek, v září tomu budou dva roky, tuším. Akorát jsem vyměnila adresu, protože ten starý blog se začal stávat až moc veřejným a jeho adresu zadávalo do vyhledávače víc lidí /hlavně těch z mého okolí/, než jsem si přála.
Jednou jsem začala a už se nedalo skončit. Psaní internetového deníčku, moci se svěřit se vším, co vás napadne a vědět, že se dočkáte odezvy, je prostě cesta k závislosti.
Na památku, stále doufajíc, že jednou se vrátí, bych tady uvedla pár blogů. Vlastně nejen pro jistou vzpomínku, taky abyste si početli, protože mně jejich styl přirostl k srdci.


Četla jsem ji nejvíce v začátcích, ještě na jiné adrese. Zaujala hlavně tématy, o kterých psala. Věnovala se boji proti hubnutí, sama si tím totiž prošla, věděla, o čem píše a měla charakteristický styl.
Na druhé adrese /nebo dokonce třetí?/ se věnuje především svému koníčku - manikúře a běžným životním situacím. Umí psát s nadsázkou a dělat si legraci sama ze sebe. Na jejím blogu se nebudete nudit, nenechejte se odradit růžovou, není to žádná panenka Barbie, spíše designem dává najevo, že na vzhledu jí záleží pramálo.

A její věčný boj za lepší postavou. Moc zajímavá a na první písmenko inteligentní holka, která taky ví, o čem píše. Staré články byly smazány a nových naleznete jenom pár, všechny svědčí o tom, že jejjich autorka už nemá na psaní tolik času a možná i proto do nich nedává maximum. Stejně píše moc pěkně, protože když umíte psát, nezáleží na tématu.
Její modro - kočičkový design mě moc zaujal.

Už si ani nepamatuji, jak jsem se na její blog dostala. Ale s jistotou mohu říci, že jsem se od něj pak nedovedla odpoutat. Zajímavé články o ožehavých a aktuálních problémech, správné podání. Pro pisatelku je charakteristický nenucený a příjemný styl.

Cecile blog byl veden z počátku jako časopis, nelíbila se jí nevhodně volená témata a styl dnešních magazínů pro mladé slečny, rozhodla se psát svůj vlastní. Mladé dívky tak mohly vidět trochu realističtější pohled na svět, než se jim dostává právě z oněch časopisů.
Ale její blog nebyl jen pro mladší holky, naopak. Na své si na něm přišel snad každý. Píše moc pěkně a má zájmy, které stojí za zmínku.

Nesmím také zapomenout na blog mé nejlepší kamarádky Evči, která svůj netový deníček už definitivně pověsila na hřebík. Stále se ptám - a nejen jí - není to škoda? Podle mě psala moc krásně a navíc nad vším do hloubky přemýšlí. Myslím, že je blbost, říct si: 'Už světu nemám co říct.' Vždycky je o čem psát, stačí jenom chtít a umět se vyjádřit, což ona uměla. Navíc mám moc ráda její fotky, kterých má ale na blogu pramálo. Je blízká její vášeň, se kterou se tomu zájmu podrobuje. Máme společných daleko více koníčků i názorů. U tohohle blogu si říkám nejvíce: 'Je to škoda.' Není to proto, že bych vás ostatní podceňovala, ale zrovna tuhletu končící blogerku znám osobně.

Enliven /blog už je zrušený/
Že skončila tahle slečna /možná už paní?/, mě mrzí hrozně moc... nebylo to jen čtení článků, spíše mailování přes blog a sdílení společného pohledu na svět. Byl mi blízký její styl přemýšlení a obdivovala jsem její dobrodružný styl života. Zážitky a fotky taky stály za to. Islanďanka /teď už bývalá/ a děsně moc fajná a hodná osoba to je.

Jsem stále v rozpacích, zda tady její blog patří, protože stále funguje, ale přidává už taky méně frekventovaně. Na její blog jsem narazila, tuším, před rokem. To sídlila ještě na jiné adrese. Na první pohled mě zaujalo, že je sportovkyně, hlavně běhá, ať už na lyžích či na vlastních nohách a taky se věnuje focení, tvoření a psaní. Změnila mou domněnku, že sportovci nemohou mít výtvarné nadání. Její výrobky z fima vás o tom jistě přesvědčí taky. Navíc poslouchá dobrou hudbu a má ráda přírodu.


Pozn.: Autoři nejsou seřazeni podle toho, jak se mi jejich blogy zamlouvají. Četla jsem je moc ráda všechny. A bylo mi potěšením nechávat k jejich článkům komentáře, protože jsem vždycky měla chuť říci k danému zápisku pár slov.

Možná přibudou časem další, na které si vzpomenu. Prozatím se můžete prokousávat těmito zajímavými výtvory.
 


Komentáře

1 Smilesy Smilesy | Web | 14. srpna 2009 v 12:21 | Reagovat

Já se skončit zatím nechystám... Že bych měla blog až do dvaceti? Do třiceti? Ále...:D
Jo, psalas, přečtu si vždy všechny komentáře, ale pokud nesouvisí s tématem článku, mažu je, ale čtu je, neboj.:)

2 Alenka Alenka | Web | 14. srpna 2009 v 14:37 | Reagovat

Mě také mrzí, že spousta mých blogových oblíbenců skončila s psaním. Strašně jsem měla ráda třeba články Murielky (muriela.blog.cz).

I já jsem měla vloni podobný záměr, ale nakonec jsem se k němu neodhodlala. Nevím, jestli jsi znala můj předchozí blog, ale kdyžtak se na něj podívej (dreamy-soul.blog.cz). Nemohla jsem přestat psát jednak kvůli těm lidem, kteří už si na můj blog nějak zvykli. Nemohla jsem jim přestat předávat pozitivní energii, nějakou naději, která prý z mých článků vyzařovala. Nevím, to musí posoudit lépe druzí. :)

3 herzig-traum herzig-traum | Web | 23. srpna 2009 v 5:16 | Reagovat

Dneska jsem přidala článek asi po dvou měsících. Mrzí mě to, jak píšeš -spusta blogařů (a i já) píše čím dál tím méně. U mě je to bohužel nedostatkem času a často i nálady.... Ale pořád svůj blog nechci mazat a pořád doufám, že se někdy vrátím naplno... Jinak doufám, že ty vydržíš :).

A děkuju - tech pár řádků mě vážně potěšilo! Vážím si toho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.