Bojím se vyjít večer na ulici.

16. srpna 2009 v 21:05 | miriabel |  názory
'Dneska v osm jdu s kámošem na procházku, okey?'
'A doprovodí tě domů, budete na sebe dávat pozor? Víš přece, jací jsou dneska lidi, co se ti může stát. Navíc zrovna v našem městě. Říkali ve zprávách, že zrovna...'


Možná tenhle scénář slyšíte poprvé. /V tom případě vám šíleně moc závidím./ A nebo přesně víte, o čem mluvím a při těhle situacích zatínáte pěsti a přejete si rodiče odstřelit nejblíže na Merkur, vrátit se sama pozdě v noci a dokázat jim, že násilníci nejsou na každém rohu a už vůbec nečekají zrovna na to jejich poctivě pečované děťátko.

Tisíckrát jsem se pokusila rodičům tuhle myšlenku vytlouct z hlavu a tisíckrát našli další a další argumenty a vyloženě mě nimi ubili. Jednou jsem dokonce přišla ve čtyři ráno, živá a zdravá, bez jakékoli újmy na zdraví či pohoršujícího zážitku. Celou noc jsme se procházeli s kámošem a bavili se o životě. Bylo to fajné, škoda jen, že nás rušily neustálé telefonáty. Začínaly stylem: 'Taťka chce jít spát...' Ptala jsem se: 'A co já s tím? Tak mu popřej dobrou noc, že pak nebudu rožínat světlo, až se vrátím.' Mamka ale odvěditila: 'On bez tebe neusne.' To už jsem se naštvala, řekla jí, že to mají blbé a popřála klidné spaní. Další hovor ještě přežít šel, u následující jsem měla mobil dva metry od ucha a zacpávala si uši a nakonec jen: 'Přijď okamžitě domů nebo uvidíš!!!' Na otázku co uvidím mi nikdy zodpovězeno nebylo a výhružka zůstala někde v těch zářicích hvězdách, na které jsme se zrovna dívali.

Chápu, že o mě měli strach, ale mám pocit, že to kapánek přehánějí. Nechápu, kde pořád berou ty špatné scénáře zvětšenéí do obludných rozměrů. Na zprávy se ani moc nedívají, poslouchají pouze rádio Hey, na kterém se teda o vraždách, znásilněních a jiných hrozbách dnešních večerních ulic moc nemluví. Přesto se k nim nějakým způsobem ty informace dostávají.


V lednu jsem psala seminární práci do zsv o manipulaci a v knížce 'Kdo s námi manipuluje' Petr Novotný naráží na problematiku médií a jejich tlaku na lidi. Neříkám, že si média katastrofy vymýšlí, i když občas lehce přibarvené jsou, co si budeme namlouvat, jen se děly i v dřívějších dobách, ale obyvatelé se o nich neměli jak dozvědět. A byli klidnější, vyrovnanější. Je prokázáno, že diváka/čtenáře/posluchače více ohromí a vyleká situace, která se děje 'za humny', ačkoliv nedosahuje závažnosti toho, co se děje stovky kilometrů od našeho bydliště. Potřebují vydělávat, jejich cílem je uživatele zaujmout, a tak straší.

A pak jdu odpoledne do běhat do lesa a rodiče se ptají: 'Máš ten pepřový sprey? Víš, co dělat, kdyby tě někdo napadl? Dívej se kolem sebe.' Jen si povzdechnu a souhlasně kývnu hlavou, je zbytečné jim vysvětlovat, že na každém rohu úchyl nečeká, a kdybych se s nějakým opravdovým setkala, pepřák to nejspíš nezachrání.

Trapným a připrostlým poznámkám musím čelit poslední dobou docela často, ale je to za bílého dne a na ulici mezi lidma. Většinou ti kluci vypadají na první pohled spíše metrosexuálsky než úchylně a nemají snědou pleť, ale bílou, nepáchnou jako bezdomovci, voní na dálku.

Měli bychom si dávat pozor, ale ne se bát lidí a nevycházet z bytu ani v pravé poledne. Podle mě by rodiče neměli dětem od malička vtloukat do hlavy, že na ně za každým rohem čeká nebezpečí. Upozornit, vysvětlit situaci, ale ne přehnaně děsit. Čím více budeme zakazovat a držet dítě jen a jen u sebe, tím více se vystavujeme nebezpečí, že nám jednou uprchne samo a nebude je muset nikdo unést, že bude neurotické a vylekané.

Můj názor je, dávat si pozor, ale přiměřeně. Co se má stát, se stane, ať se tomu zuby nehty bráníme či necháváme volný průběh.
 


Komentáře

1 veverkaa veverkaa | E-mail | Web | 16. srpna 2009 v 22:50 | Reagovat

To mě tímhle naše "stresovali" od malička, tudíž se teď nejvíc bojím sama večer kamkoliv chodit..a myslím, že už se to nezmění:(.

2 Jesí Jesí | Web | 16. srpna 2009 v 22:59 | Reagovat

Jo nějaký vliv na nás má všecko, o kolem slyšíme, kdž sjem byla malá, bála jsem se po tmě čarodějnice z pohádek,ale žila jsem v domění, že mě nějaký princ zachrání...teď se bojím po tmě z důvodu jak slýchávám v tv nebo v rádiu o přepadeních ... že i náš dům se stal terčem oných zlomyslných zlodějů ne-li chladnokrevných vrahů...

3 Alenka Alenka | Web | 17. srpna 2009 v 12:24 | Reagovat

To mi připomíná názory mé babičky. Zvláště v době minulého roku, kdy jsem u ní bydlela, jsem takové poznámky slýchala dost často. Nyní mám alespoň štěstí, že když jednou za čas z nějaké akce přijdu po půlnoci, naši již dávno spí, takže jsem podobných poznámek ušetřena :)

Chápu samozřejmě rodičovské obavy, ale myslím si, že Tví rodiče to přehánějí. Asi správně tuším, co bys dala za umírnění jejich vystrašených předsudků, viď. :)

4 miriabel miriabel | 17. srpna 2009 v 22:43 | Reagovat

veverkaa: já se právě snažím na truc nebát :)
Jesí: do těch časů čarodějnic a princů na bílém koni s vlající hřívou bych se vrátila moc ráda :)
Alenka: Tušíš správně, dala bych za to snad celý svět :) i když je pravda, že poslední dobou se situace zlepšuje :)

5 herzig-traum herzig-traum | Web | 23. srpna 2009 v 5:12 | Reagovat

Úplně jak kdybych slyšela naše - nikdy neusnou dokud nejsem doma. Všude pro mě jezdí, popř. když jezdím pozdě z práce tak mi jde táta naproti (ale za to jsem mu vděčná, protože cesta domů vede né zrovna nejbezpečnější částí města). Ale jinak s tebou naprosto souhlasím. Sice tak dvakrát (někdy i váckrát) do roka u nás ve mětsě chytnou úchyla (zrovna teď nedávno), ale jak píšeš - pochybuji , že čekaj za každým rohem...
I když trochu ty naše chápu - při představě, že bych měla přijít o svý dítě bych byla asi stejná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.