Malá, na první pohled neviditelná, ale přesto tam je. Nikdo už ji nevyplní.

15. června 2009 v 21:50 | Miriabel |  deníček
I když se budu usmívat, nebudu vzpomínat, přesto zůstane navždy děravé...
Jsem tak ráda, že většina lidí věří jen tomu, co se zdá na první pohled jasné, nedívají se do hloubky.
Nezapomínám, protože to neumím. Nevzpomínám, protože už nechci. Žiju, protože musím jít dál. Ale nemyslím, protože bych si musela přïznat, že nic z toho, co dělám, není tak, jak bych si přála.
Usmívám se, protože ostatní mají pocit, že jsem šťastná. Utíkám, protože cítím naději. Za mnou běží mé svědomí, křičí, ať nedělám věci jenom pro efekt, ale nedohoní mne.
 


Komentáře

1 Krvavá Krvavá | Web | 16. června 2009 v 15:10 | Reagovat

Krásná fotografie...
Je správné být šťastný za neúplné pohledy? Čekat něco jiného by bylo pošetilé...

2 Jesí Jesí | Web | 16. června 2009 v 17:32 | Reagovat

Nezapomínáš, protože na jisté věci zapomenout nejde:) můžeme ji mpouze čelit

3 Smilesy Smilesy | Web | 16. června 2009 v 18:19 | Reagovat

Zapomínat navždy ani nejde... nikdo to neumí, může si to jen myslet, ale v hloubi sám ví, že nezapomíná...
Fotka je moc pěkná, je tvá, krásná.;) Srdce...plné vzpomínek, strastí...zkušeností.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.