Proč ta růže uvadá... odpověď mě napadá, je to tím, že jsem ti lhal...

28. května 2009 v 11:52 | Miriabel |  deníček
Těším se. Moc se těším na den, až budu zase úplně zdravá a půjdu si zaběhat. Až se mi přestanou vtírat ty myšlenky, které nesnáším a zároveň se jim nedovedu ubránit.
Nejsou to už vzpomínky, spíše představy, které mají ale daleko blíže ke snům než realitě, jak by to bylo, kdyby...
Všechno tak nějak splývá, rozmazává se... Nemizí.
Něco, čemu jsme nedali začátek, nemá asi nikde ani konec...

PS: Název článku jsem nevymyslela :), pouze vybrala pár vět z básně Jiřího Suchého.
 


Komentáře

1 Alenka Alenka | Web | 28. května 2009 v 13:06 | Reagovat

Jako bychom byly nyní myšlenkově spjaté. :)
Hranice mezi snem a skutečností se ztěnčuje. Někdy je hezké unášet se na vlnách ideálních představ a nemařit zbytečně to, co ještě ani nestihlo začít. Samozřejmě ale všeho s mírou, aby pak vpád do reality nebyl tak prudký. :)

2 Jesí Jesí | Web | 28. května 2009 v 20:07 | Reagovat

Jo tak na to s etaky těším až budu moct jít utéct těm všem představám:)

3 ViK ViK | 30. května 2009 v 13:43 | Reagovat

Vladimír Mišík, že ? Tu písničku mám hrozně rád.
.. "je to trochu záhada, trochu smutek, trochu žal ..."

4 Miriabel Miriabel | 31. května 2009 v 0:24 | Reagovat

[3]: Vik: jj, ten tu báseň zpívá :) hlavně text je nádherný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.