Shrnutí :)

26. března 2009 v 23:07 | Miriabel |  deníček
Někdy mi připadá ohrané tady zase psát. Bojím se, že už není nic, co bych vám neřekla. Jenomže pak si uvědomím, že i když už ty články nejsou tak dlouhé a zajímavé jako (snad) na začátku, pořád mě to baví. Miluju ty chvíle, kdy se kouknu na net a vidím další komentář, který je k věci (článku). Protože mi dává alespoň nějakou naději, že článek někoho bavil, někdo si dal tu práci jej dočíst až dokonce :).
Připadá mi, že ještě v létě, když jsem byla tak nějak vyrovnanější a šťastnější, to bylo znát i na stylu psaní... Snažila jsem se vám tady přenést útržky z našich ujetých zážitků, bloudění po horách, smíchu a žhavých paprsků letního slunce. Přála jsem si, aby na vás z těch písmenek zářila pozitivní energie. Abyste se cítili, alespoň z části, jako já ve chvílích, kdy jsem je psala.
Pak přišel podzim a myslím, že negativní a depresivní články jsem si vybrala až do samého konce blogování:). Měla jsem pocit, že už nikdy to nebude horší, že už nevím, jak se smát. Věděla jsem, že si vybírám tu daň ze štěstí, které jsem v jednu chvíli chtěla mít za každou cenu... A měla. Za vysokou cenu. Dnes bych jednala jinak, ale právě díky tomu, že jsem se poučila. Takže, jak už jsem psala, nelituju ničeho.

A teď je to všechno pryč... Nejsem smutná ani šíleně šťastná, jenom taková divná, nerozhodná. Mám pocit, že musím začít od úplného začátku nebo navázat na to, kde jsem skončila. Jenom ten konec nějak nemůžu najít a tak pořád tápu...
Pořád nemůžu nalézt sama sebe. Když nad tím začnu více přemýšlet, vůbec nevím, jaká doopravdy jsem a co chci. Radši nemyslet :).
Ani nevím, proč jsem vám to tady psala... Možná jsem chtěla, abyste mě pochopili, i když nevím, jestli to půjde, protože sama sobě nerozumím ani já.
Chtěla jsem vám jenom říct, že i když už teď nepíšu tak jako dříve, protože není ani moc o čem, chci tady s váma pořád být. Jste sice jenom "netoví", ale stejně vás mám za tu dobu už ráda. Bavím se s lidma, se kterýma bych to dříve neuměla. Někdy se v jejich přítomnosti cítím nesvá a nejistá. Upřímně, mám pocit, že si nemáme tolik co říct. Ale už na to kašlu, nehodnotím, neřeším. Nemá to totiž smysl. Protože lidi přicházejí a zase odcházejí, nemá cenu pořád všechno řešit a nikdy nebýt rád za to, jak se momentálně mám a kdo je můj kámoš. A já taky dělám chyby. Pořád dokola.
Tak se je učím odpouštět druhým.
Možná jsem tak zmatená proto, že jsme se doma zase pohádali. Ale o tom asi až někdy příště. A nebo nejlíp nikdy, protože to nemá smysl, protože proti některým věcem bojovat nejde. Raději je budu přecházet a je to tak lepší. Veřte mi.

Mějte se krásně :)

PS: Enliven, kde jsi zmizela? :)
 


Komentáře

1 Lady D. Lady D. | Web | 27. března 2009 v 15:28 | Reagovat

Ahoj.

Máš to tady moc krásné.

A k článku:

Nesouhlasím, lidi nepřicházejí a neodcházejí. Lidi kterých známe přece zostávají navždy s námi.:)

2 Lady D. Lady D. | Web | 27. března 2009 v 17:47 | Reagovat

Děkuju, snažím se:D

Čečtina je podle mně moc krásná! Slovečina je moc jednoduchá podle mně.:D

Jak sem se jí naučila...Nejspíš za to může to, že každou volnou sekundu si prohlížím blogy, a do toho koukám simpsonovi, nebo nějaké anime.

Taky se nedovedu vyjádřit nijak jinak než přes klávesnici.:D

Děkuju, ale nevím jak myslíš přeplácaný. Máš to tu totiž moc hezký.:)

3 jesí jesí | Web | 27. března 2009 v 18:21 | Reagovat

Lidé, kteří v nás zanechali vzpomínky sice odejdou jako fyzické osoby,ale něco z nich je pořád s námi...Něco,co se za námi táhne jako stín...

To,že jsi taková nějaká, tak jsi no a? Časem se to změní a věří omu, že se budeš zase radovat,horší by bylo ,dkyby ses trápila od rána do večera:);)

4 Lůca Lůca | Web | 30. března 2009 v 18:36 | Reagovat

V létě jsem si tě našla. Líbily se mi tvoje články. Vracela jsem se sem ráda. Na podzim jsi posmutněla, ale i přesto jsem se sem vracela čím dál tím raději. Teď už bych nedokázala nepřijít. Alespoň jednou za týden.

Vždycky vím, že tu najdu něco nového. Něco naprosto jiného a při tom tak podobného mému případu. Je to neuvěřitelné...

Ani já se nemůžu najít. Už se snad ani nesnažím. Bojím se totiž, že bych sebe sama mohla poznat líp a to by se mi nemuselo líbit..:)

5 Marylin M. Marylin M. | Web | 1. dubna 2009 v 6:40 | Reagovat

Souhlasím s tebou.

V tom, že neřešit některé věci je opravdu to nejlepší, co s nimi můžeš udělat... Člověk by se neměl trápit, pokud nemusí. :-)

Na podzim prostě opadává listí a taková ta "živá" část člověka jde hibernovat někam do jeskyní.

To, že nevíš, jaká ve skutečnosti jsi... Kdo to o sobě může vedět? :-) Vždyť lidé se mění, převalují a mění barvu. A přitom to jsou pořád oni... xD

6 Lady D. Lady D. | Web | 3. dubna 2009 v 21:38 | Reagovat

No. Já mám ale docela dost málo let, na to abych mohla být ženou.:D

7 Surielem Surielem | Web | 4. dubna 2009 v 20:00 | Reagovat

Teda tady se nám to z barviček pěkně zachmuřelo....doufám že ta černobílá není nyněším stavem tvé duše, to by mě mrzelo...hezky do barevna....i když já tu radím a sama jsem dnes na zatažené rovině, jo txy vzpomínky nás jednou semelou....od 28.3 je to dost už je duben tak piš a piš i to cos psala, tvuj styl psaní se krásně čte, člověka to vznáší do oblak...

8 cannelle cannelle | Web | 5. dubna 2009 v 21:26 | Reagovat

Ale miriabelko, já bych neřekla, že by ses nějak změnila, jakože by to byla změna taková, abychom se chytli za hlavua říkali si "co se stalo". Teda já to tak nevnímám. Ostatně jak chceš psát rozjuchané články o létě a zážitcích, když je zima a všichni sedí doma? :) Ono se stejně blíží jaro, léto tu bde cobydup, opět bude více o čem psát... Víš, já to taky třeba na sobě vidím, najednou už nemám tolik potřebu něco sdělovat, taky si někdy připadám, že se motám v kruhu, že vše podstatné jsem už sdělila, nebo mi připadá zbytečný pořád něco psát, mám pocit,jakobych se opakovala. Možná to tak je, ale spíš to bude momentálním nedostatkem zážitků, neb něčeho, vůči čemu máme potřebu se nějak vymezit a napsat o tom. Přece nemůžeme být literárně vyždímané za rok!!! ;o) Chce to čas, zase natáhnout do sebe inspiraci, nové myšlenky, pocity, abys pak měla niternou a hlubokou touhu je sem vyplivnout a podělit se o ně s námi.

A není přece důležitá kvantita, ale kvalita. :)

9 Miriabel Miriabel | 9. dubna 2009 v 21:16 | Reagovat

[7]: Děkuju moc:) A neboj, barvičky se jenom okoukaly :)
vzpomínky... jsou hnusné, ale zároveň strašně krásné... a tak ani nevím, jestli se jich zbavit chci:c)

10 Enliven Enliven | 16. dubna 2009 v 13:57 | Reagovat

Ahojky Čokoládko!!! :)
Zmizela jsem z blogového světa...pořád někde lítám a na blog jsem stejně psala kraviny a nikdo tam nechodil;)

Raději se takhle občas podívám na známé blogy a připíšu komentář...

Děkuji, jsi jediná, kdo si všiml, že jsem pryč:) Vážím si toho;)

Já s Tebou souhlasím...lidi přicházejí do našeho života a odcházejí ze života...ale přeci jenom ti, kterým na nás záleží a naopak...tak ty v našem životě zůstávají napořád...:)

Šedivou mám ráda, ale musí být podpořena nějakou jinou barvou...třeba fialkovou;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.