Odejdi, prosím.

25. března 2009 v 17:00 | Miriabel |  koš
Za každým písmenkem v učebnici, za každým příběhem v knize, místo všech míst na světě, vidím tebe...

Ale pak si uvědomím, že to nejsi ty, jen ta křehká, nezřetelná vzpomínka... Chci se jí dotknout, ale rozplyne se.
Vím, že už nic není jako dřív a stejně každý večer nemůžu spát, protože naděje ještě neumřela...
Nedoufám, jenom to pořád pálí...
 


Komentáře

1 jesí jesí | Web | 25. března 2009 v 18:46 | Reagovat

Ono se řekne "zapomeň" ono s eřekne "vymaž",ale co se lehko řekne hůř s eprovede a tady je to příkladem, těžko se zapomíná a těžko se vymazává....a vzpomínky se táhnou jako ostrý nůž za námi a jednou nás prostě bodnou....

2 Marylin M. Marylin M. | Web | 25. března 2009 v 19:19 | Reagovat

Knot taky po zhasnutí chvíli pálí... :-)

Naděje neumřela... to je fakt. Svíčka jde vždycky zapálit znovu. Otázkou je, jestli není lepší zůstat potmě. :-)

Nashledanou, sestro alergičko (ano, já taky... xD)

3 Lůca Lůca | Web | 30. března 2009 v 18:39 | Reagovat

Marylin M. to vystihla moc hezky:)  Neděje neumírá.. Nikdy:)

4 pavlína pavlína | Web | 9. dubna 2009 v 19:47 | Reagovat

Ale v jedné písničce se zpívá ..naděje umírá poslední , ale umírá ....umírá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.