Padám a zase vstávám...

24. února 2009 v 19:27 | Miriabel |  deníček
Jsem na začátku a přitom na úplném konci...
Nevím, kde začít a ani jak skončit.
Jestli se těšit na zítra a nebo se bát. Jestli jednou budu opravdu šťastná a jak to poznám, abych si tu chvíli mohla uložit a nikdy nezapomenout, prožít na maximum a být opravdu přeplněná tím pocitem, který si říká štěstí.
Připadá mi to jako dnes, když jsme se spolu poprvé procházeli sněhem... A najednou se stává dávnou i ta chvíle, kdy jsme spolu přestali mluvit.
Teď už jsou mi bližší vzpomínky na jiné lidi, se kterýma byla první procházka sice v dešti, ale stejně na ty chvilky plné smíchu a volnosti nezapomenu :). Byly taky hezké. Jinak a nově, s menší důvěrou a větším strachem, ale měla jsem pocit, že skrze dešťové kapky se do nás vpíjí radost a vánoční pohoda.
Asi jsem byla maličkou chviličku zamilovaná nebo jenom poblouzněná? Ono to přisšlo strašně rychle a pak nepozorovaně vymizelo. Ale něco zůstalo, takový ten opar, který se ještě nevypařil a doufám, že ještě nějakou chvilku zůstane.
Měla bych to nějak srdceryvně ukončit, ale proč?
Vždyť stejně všichni víme, že ať se děje, co se děje, život jde dál... A i když nám nebude zrovna nejlíp, stejně se budeme muset vzchopit a bojovat, pořád dokola, překonávat stejné překážky jen v jiné podobě, padat a zase vstávat...
Čas se spolu s našimi problémy nezastaví a nepočká na jejich vyřešení.
 


Komentáře

1 surielem surielem | Web | 25. února 2009 v 10:14 | Reagovat

moc smutny clanek, pada na me smutek z tebou jen pri pouhem cteni :( Zapomenout nejde ti?

2 Lůca Lůca | Web | 26. února 2009 v 19:40 | Reagovat

Štěstí požnáš to mi věř.. :) Procházky sněhem musí být úžasné.. Zvlášť když další padá v obrovských chuchvalcích.. Do vlasů a za krk:)

3 jesí jesí | Web | 27. února 2009 v 19:35 | Reagovat

Nejde zapomenout...Možná jde to překousnout,ale naše vzpomínky nevymizí jen zeslabí tu pichlavou bolest:)časem...AlespoŇ si to myslím

4 Miriabel Miriabel | 1. března 2009 v 17:43 | Reagovat

surielem: neumim to :(, ale strasne moc bych chtela...

jesí: jj, ale ten cas je nekdy desne tahly a dlouhy:(

5 surielem surielem | Web | 2. března 2009 v 10:16 | Reagovat

ke komentari u me: jsem rada ze se o nase milovane kridlatce opiras, ja s nimi rozmlouvala skoro celou noc, neslo mi spat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.