Mám tě ráda. Právě teď. V tuto chvíli.

16. února 2009 v 21:57 | Miriabel |  názory
Lidé do našeho života lehce a nenápadně přicházejí, aby se pak mohli stejně tiše ztratit. Nestihneme je zadržet a říct "Počkej, ještě tohle jsem ti chtěla říct...". Může nás zarazit a polekat, jak rychle se všechno obrátilo.
Přijdou zase noví a je po nějaké době vystřídají zase další. Je možné, že s těmi starými přáteli už nikdy nenajdeme společnou cestu...
Proto bychom měli ta hezká slova jako mám tě rád říkat, co nejčastěji. V momentě, kdy to zrovna cítíme. Nečekat. Protože pak už může být pozdě. Nikdy nebude vhodnější doba než právě teď.
A taky nás častěji mrzí to, co jsme neudělali...


Momentálně nad tím vším přemýšlím... A je mi líto, že jsem něčemu ani nedala příležitost a jiné věci zase totálně pokazila. Že jsem se vždycky bála, co by se stalo, kdybych to udělala. Ale neřešila jsem, co bude, když to neudělám.
Pořád jsem na něco čekala. Příležitost? Lepší prostředí? Vhodnější dobu? Snad. Uměla jsem najít sto důvodů, proč zrovna teď ne.
Byla jsem hloupá, ale to jsem i teď. Jde jenom o to, že ty největší chyby si uvědomíme, až už je pozdě.
Přála bych si umět vrátit čas.
Nebo je dobře, že lidi neumějí hýbat s časem? Že se vždycky stane, co je pro nás nejlepší? Jenom my nemáme schopnost danou situaci objektivně posoudit? A snažíme se všechno krásné mít zrovna TEĎ. Nemyslíme do budoucna a to je možná špatně...
Možná je všechno přesně tak, jak má být. Jenom si to zatím neuvědomujeme.
Ale asi musíme věřit. Pořád dokola. Nikdy nepřijít o naději, sílu a motivaci.
 


Komentáře

1 ViK ViK | 18. února 2009 v 8:12 | Reagovat

Moc hezké zamyšlení. Já si myslím, že možná nejde tak ani o to říkat takové věci co nejčastěji .. ono to častým používáním jaksi zevšdní a ztratí tu sílu, kterou jinak taková prostá věta má. Ale spíš to vidím tak: pokud člověk cítí, že by to tomu druhému chtěl říct, měl by to říct a nečekat. Že nemůžeme vrátit čas má určitě svoje opodstatnění .. alespoň si víc uvědomujeme svoji odpovědnost za každý čin a taky důležitost každého rozhodnutí

Jo a díky za komentář .. vážím si toho. No já se právě radši věnuju takovým maličkostem. Já vlastně nějaké extra zážitky nebo něco takového ani nedokážu popsat. Jen takovéto "poťouchlé" drobnosti.

2 Pavlína Pavlína | Web | 18. února 2009 v 15:20 | Reagovat

Moc hezké zamyšlení..máš blog, který za něco stojí ...chtěla bÿch ty chvilku, kdy pocítím náhký příval lásky a pochopení pro někoho, zastavit :)

3 Miriabel Miriabel | 18. února 2009 v 21:33 | Reagovat

2 Pavlína: Moc moc díky:) taky bych chtěla... ale asi to zůstane navždycky jenom naším snem :)

Viki: Jo, takhle jsem to chtěla napsat, ale článek asi vyzněl jinak:D. V každém případě souhlasím ;)

4 herzig-traum herzig-traum | Web | 19. února 2009 v 20:16 | Reagovat

Jo to je přesně jak o mě... Bohužel se mi už milionkrát stalo, že jsem něco pořád oddalovala a čekala až to uteklo.... A pak už to nešlo vrátit a mohla jsem nadávat jenom sama sobě, že jsem něco neřekla nebo neudělala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.