To intenzivnější než láska, co končívá s prvním slunečním paprskem...

29. ledna 2009 v 19:24 | Miriabel |  názory
Nedávno jsem poslouchala rozhovor spolužaček...
"Hej, ale škrtni ty, se kterýma, když sem něco měla, sem byla ožralá..."
"Takže jich nebylo 15, ale jenom 6?"
Tak nějak to bylo. Plus mínus. Teda ono to mělo i pokračování, ale raději ho nebudu zveřejňovat.
V ten moment ve mně zatrnulo. Jsou jiné ony nebo já divná? Copak je normální mít v sedmnácti tolik zkušeností? Mít něco téměř s každým klukem, se kterým se srazím na ulici, spát s kámošem a mít za sebou už úplně všechno, co si jenom dokážete představit?
Z velké části bez citů. Bez lásky. Jenom tak. Protože je to normální, protože je normální si užít. Protože je nám sedumnáct. Žijeme jenom jednou. Sex je tak krásný. Nemůžu bez něho žít. Nechci zůstat starou pannou.
Tak to já teda radši jo. Neříkám, že jsem nikdy neměla příležitost tohle udělat, že jsem se nikdy neocitla v situaci, kdy jsem musela říkat ne. Nejsem svatá a ani nejslušnější. Ale na druhou stranu vím, že chci mít v životě jenom jednoho, maximálně (a to doufám, že ne :) ) dva kluky, se kterýma si budu nejblíž.
Nedokážu si představit, že bych se dotýkala někoho nebo líbala s někým, koho nemiluju. Jenom proto, že je hezký. Má pěknou postavu, cool oblečení, dobrej style.


Nemyslím, že jsem něco zaspala. Spíš bych řekla, že až jednou přijde; slušný kluk, který nebude koukat jenom na to, jak velká mám prsa a pevný zadek, nepotěší ho závratně vysoké číslo mých partnerů a zkušeností. Myslím, že ho budou zajímat jiné věci.
A já chci takové kluka, na dlouhodý vztah, ne jenom chvilkové poblouzení a následné zklamání s výčitkami svědomí. S výčitkami obrovských rozměrů, které nevyřeší ani alkohol, cigarety či další partner. Pocit prázdnoty a žízeň po opravdové lásce nevyplní ani další kapky krvé z vlastního zápěstí...

Ještě bych měla napsat, že já taky nejsem ta příkladná, vzorná holčička se dvěma culíčky blonďatých vlásků, s úsměvem od ucha k uchu, vždy ochotná, pilná, neznající sprostá slova...
Tenhle článek píšu taky proto, že vím, jak bolí zklamání a jak chutnají nekonečně se táhnoucí dny právě po těch ostrých ranních paprsích, které vysvitnou i po noci, kdy jsme udělali něco, čeho budeme napořád litovat. Za co se stydíme, co jsme sice ve skrytu duše chtěli, ale věděli, že to nemělo nikdy přijít... Kdy si uvědomíme, že chyby vrátit nejdou a následky se stanou naším stínem. Který s nocí nemizí, naopak je ještě temnější než ve dne.
Pomeranč je taky sladký, ale po nějaké době se ukáže, že jeho pravá chuť je kyselá. Naštěstí jsem nikdy neokusila jádro... Naštěstí.
 


Komentáře

1 Lůca Lůca | Web | 29. ledna 2009 v 20:26 | Reagovat

Takovýmhle rozhovorům se směju.. O tom to podle mě není.. To "něco" by přeci mělo být vrcholem vzájemného vztahu, soužití, dokonalého porozumění.. A to se určitě nemůže stát během dvou hodin na nějaké párty..

Takže s tebou jak jinak opět souhlasím:) I když teda představa, že bych měla mít dejmetomu od sedmnácti až do smrti jedinýho partnera mě trošku straší.. Bojím se, že nedokážu takle dlouho vydržet vedle jediné osoby (pokud mě tedy v osmnácti nesrazí auto).

A k tomu kurzívou.. Zakázané ovoce nejlíp chutná co? ;) A člověk se nemůže zastavit, jestliže ví, že to co chce, má na dosah ruky a v tu chvíli málokdy myslí na následky.. A pak ty paprsky tolik bodají do očí..

2 Lůca Lůca | Web | 29. ledna 2009 v 22:03 | Reagovat

To bych nejradši.. Na všechny neúspěchy kašlala.. Jenže mi to trochu nejde.. Před lidma se dělám silnou, směju se sama sobě a vlastní nešikovnosti, ale někde ve vnitř mě to všechno mrzí, ohromně moc.. Přece jenom ta oběť je obrovská..

3 Enliven Enliven | Web | 30. ledna 2009 v 9:30 | Reagovat

Jestli si myslíš, že jsi něco zaspala, tak spím taky :-D. Taky nechápu to, co jsi všechno vyjmenovala...tuhle kamarádka na střední měla přítele (myslím, že s ním stále je) a za jeho zády spala se svým kamarádem...Prý mu vypomáhala při nedostatku sexu...Čuměla jsem na ní jak tele na nová vrata...jí to přišlo úplně normální...mne tedy ne...

Co se týče jediného životního partnera.../i v sexu/, tak já jsem na nejlepší cestě, že se mi to splní...:) S přítelem jsem od 17 a kousek;) On je můj první /já jeho ne.../...mohla bych si užívat...ale nechci...připadá mi, že jsme si souzeni;) Přežili jsme spolu rok na Islandu, tak přežijem všechno;) Vím, život je ještě před námi, nikdy nevíš, co se může stát, ale teď v tuhle chvíli vím, že ON je ten pravý, že s ním chci žít, s ním chci založit rodinu...s ním chci společně vychovávat děti...s ním se chci bavit...smát...no radši už nebudu mlýt;) :-D

Co se týče Semtexu a podobných věcí....asi zůstanu u kafe...dám si ho tak jednou za týden a bohatě mi to stačí;) Jinak mým dopingem jsou sypané čajíčky...a i porcované jako je Pickwik či Teekane:)

4 Aknadah Aknadah | 30. ledna 2009 v 14:05 | Reagovat

Ahoj...

na tvůj blog jsem se dostala "omylem", ale musím říct, že tento článek mi doslova vzal dech.

Je mi 20, a když občas slyším kámošky a jejich zkušenosti/příhody/zážitky... říkám si, že jsem divná. Slušná a nezkažená a že se vlastně do dnešního světa nehodím. Že když se v dnešní době "číselných kvalit" neženu za co nejvyšším počtem partnerů, že jsem něco méněcenného a neatraktivního...

Potěšilo mě, že nejen já uvažuji trošku jinak. Byť jsi mladší...

Ale pozor- rozhodně netrpím pocitem, že jsem něco propásla nebo že o něco přicházím - ano, možná o bezesnénoci plné výčitek;) a stejně tak nemám seběvědomí na bodu mreazu - mužům se líbím, ale to přeci neznamená, že hned s každým...(něco)...

Čímž nechci říct, že ty holky(a i moje kámošky) odsuzuju - ne- každý svýho štěstí strůjce:)

5 jesí jesí | Web | 31. ledna 2009 v 22:29 | Reagovat

No jako nevím, co víc k tomu napsat asi jen to, že mito vyrazilo dech

6 herzig-traum herzig-traum | Web | 31. ledna 2009 v 22:51 | Reagovat

Strašně hezky napsanej článek. Absolutně s tebou souhlasím a zároveň nechápu postoje tech "nromálních" slečen, pro které je normální vyspat se s kdekým ( třeba mám kamarádku, který je 15 a spala už se 4 klukama, a to nepočítám kolik měla "vztahů") - mě tohle absolutně nepřijde normální! A souhlasím s tebou s tím jedním/dvěma kluky - tak\ je to moje představa  - a ač se to nškterým lidme zdá divný, já si za tím stojím a tahle představa se mi líbí a nepřipadá mi nijak divná... Jinak četla jsem jednu knížku a tam ten kluk psal: Jaké by ti bylo, kdyby ses ženil a u oltáře se za tvou budoucí manželkou vytvořil zástup všech bývalých partnerů tvé bud. ženy... Pro mě je děsná už ta představa, že bych třeba měla někdy žít a vychvovávat děti s někým, kdo měl přede mnou spousty partnerek a flirtů atd.... To bych pak mohla čekat nekonečné srovnávání atd... A o to vážně nestojím!

7 Dana Dana | 1. února 2009 v 10:11 | Reagovat

No nevím.. podle mě je lepší si všechny blbosti vyzkoušet, dokud jsi mladá a postupem času zjistíš, že to k ničemu nevede, ale jsi ráda, že jsem si to vyzkoušela. To jak mluvíš o tom jednom partnerovi za život.. to je podle mě vyloženě směšné. Jedna moje kámoška měla přítele od jejích 17-ti let. Později se vzali, taky si myslela, že je to ten jediný v jejím životě. Ve 24 letech se s ním rozvedla a začala se v tomto věku chovat jak nějaká vypatlaná 16-ka, chová se jak laciná štětka, protože chudinka "na stará kolena" zjistila, že si díky té svojí "velké lásce" neužila mládí. Kdyby tohle dělala někdy v 17 - 18-ti, tak je to podle mě v pohodě, ve 24 už je s tím trapná a není s ní rozumná řeč. Nikdy není ten první jediný a na celý život, to je nesmysl. Možná tak kdysi za komančů, kdy bylo zvykem si udělat pár fakanů nejpozděj do 20-ti a "sťastný rodinný život a sociální jistoty" mohly začít.

8 Miriabel Miriabel | 1. února 2009 v 10:37 | Reagovat

Dana: Netvrdím, že je nutné mít jednoho přítele, to je podle mě taky blbost, ale kdo říká, že se musím s každým klukem, se kterým jsem déle než tři týdny, vyspat? :)

Tak nějak o zážitky tohohle typu nestojím, myslím, že některé jiné mi dají daleko víc - bez výčitek svědomí a možných nečekaných problémů :).

Ale chápu, že máš jiný názor a dík za něj ;)

9 Dana Dana | 1. února 2009 v 10:47 | Reagovat

Tak jsem to nemyslela, že se máš s každým hned vyspat, pokud na to nejsi zvědavá. Spíš je pak katastrofa, když holka v necelých 25 zjistí, že si neužila a nedá se s ní jít mezi lidi, protože se za ni stydím :-) Stejně tak je katastrofa, když je holka v 16-ti těhotná s bůh-ví-kým, nebo něco chytne.. Chce to najít ten optimální střed pro každého.. :-)

10 ViK ViK | 1. února 2009 v 11:04 | Reagovat

Miriabel - moc hezky napsáno. Já se někdy skoro stydím, když zjišťuji, že někteří naši žáci jsou o tolik zkušenější než já, který je v téměř třiceti ještě nepolíbený. Ale jak píšeš .. taky si nedokážu představit, že bych se s nějakou slečnou líbal nebo se jí jen dotýkal, a přitom k ní nic necítil.

11 Dana Dana | 1. února 2009 v 11:16 | Reagovat

Ty jo, Viku, ale ve 30-ti to už JE divné :-)

12 Miriabel Miriabel | 1. února 2009 v 11:27 | Reagovat

Dana: Souhlasím :)

A bohužel znám i holku, které je asi 26 a od 15ti si ještě užívat života nepřestala... Nevím, jestli je šťastná, ale tvrdí, že jo. Tak snad...

13 Miriabel Miriabel | 1. února 2009 v 11:32 | Reagovat

Viki: Neboj, když tomu budeš věřit, tak ono to štěstí určitě jednou přijde:). Teda alespoň já tomu věřím... Akorát se mu nesmíš bránit ;)

To je otázka... Někdy je výhrou být popředu a v určitých situacích zase ne. Ale myslím, že nikdy v ničem není pozdě, dokud v to my sami nepřestaneme věřit :)

PS: Pls nehleď na ta opakující se slova, ale jinak to vyjádřit neumím...:)

14 Miriabel Miriabel | 1. února 2009 v 11:33 | Reagovat

Dana: Nemáš náhodou své stránky nebo tak něco? :)

Jestli jo, poslala bys mi odkaz? Moc ráda bych se koukla ;)

15 Dana Dana | 1. února 2009 v 12:05 | Reagovat

Miriabel, to boužel nemám.. nebo nevím, jestli bohužel, ale nemám. Jenom si čtu Daisy, to je skoro vždycky k popukání :-D A občas si čtu i komentáře a někdy se před ně podívám i jinam a pak takto vypruzuju :-)

Já nevím, co bych si na blog psala, jsem taková stručná a věcná, nikdo by to asi nečetl. A psát tam jeden jídelníček za druhým je trochu trapas :-) Ty píšeš moc hezky a čtive, asi ti sem občas mrknu. I když občas nemám stejný názor, tak snad nějak neurazím.. :-)

16 Enliven Enliven | Web | 2. února 2009 v 9:17 | Reagovat

Dana: Asi jsem blázen...ale s přítelem nám to klape...jo, to teď můžu říkat ve 22 letech...nevím, co bude...ale žiju přítomností...třeba náš vztah končí...ale to teď každopádně nechci řešit...;)

17 Dana Dana | 2. února 2009 v 16:46 | Reagovat

Enliven: To jsem ráda, přeju ti to. Je taky rozdíl, jestli se dva dají dohromady v 16-ti, kdy jsou to v podstatě ještě děti, nebo ve 21-ti, kdy už třeba pracují, jsou samostatní a dospělí. Ano, člověk se mění a dospívá celý život, ale v tomto věku je 5 let obrovský rozdíl a ty "lásky ze střední" většinou dopadají tak jak ta moje trapná kámoška :-)

18 surielem surielem | Web | 3. února 2009 v 12:47 | Reagovat

Moc hezke a jako vzdy s rozumem napsane, nejsi divna ani oni nejsou divne. Jsem zastancem toho nazoru at si kazdy zkusi co chce, stejne jednou prijde na to co mu vyhovuje, ale jsem pro ten umirnenejsi styl, jak pises ty...i kdyz je pravda ze v maldi jsem nebyla moc svata..ale rozum v hrsti uz snad mam :)

19 Miriabel Miriabel | 4. února 2009 v 22:56 | Reagovat

Dana: Děkuju moc:) a samo, že neurazíš, jsem ráda, když má někdo jiný názor. Alespoň mi pomůže koukat na věci i z jiného pohledu :). Protože vůbec netvrdím, že ten můj je správný ;).

Daisy je skvělá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.