Kdo chce udržet, ztrácí....

26. prosince 2008 v 16:20 | Miriabel |  oblíbené
"Copak nevím, že ten, kdo chce udržet, ztrácí a že člověk jde za tím, kdo ho s úsměvem opouští?"
Erich Maria Remarque (Nebe nezná vyvolených)

A tohle je konec:o). Moje osobní tlustá růžová čára. Už jich byly stovky, ale tahle není jenom jedním tahem z okamžitého vnuknutí. Dlouho jsem nad tím přemýšlela a teď už je mi jasné, že nemá cenu upínat se na něco postrádající budoucnost. Několik měsíců, v lepším přpadě týdnů, se trápit a neužívat si plynoucích dnů jen pro pár okamžiků šťestí, které snad někdy zase přijdou? A tohle celý život? Ne ;).
Není to ničí chyba. Jenom konečně výsledek tupého hledení do prázdna v naději, že najdu nekomplikované řešení. Snění příběhů o pohádkových koncích. Doufání. Naděje.
Kašlání na přítomnost a patlání se v minulosti. Nevážila jsem si toho, co je. Minulost byla lepší. Tím jsem se pořád řídila. Ale opravdu? Nebyla jenom jiná a já neschopná přijmout změnu?
A navíc, kde jsem vzala jistotu, že by se smazaly ty dlouhé měsíce, že by to šlo. Začít znovu... ale to přece nejde ;). Propast se každým dnem více a více prohlubuje. Pomalu se už nedá vyjít zpět.

Není to jenom konec, ale taky začátek - něčeho nového, úplně jiného a o to více vzrušujícího...
Možná bych ještě násilně mohla něco vrátit, ale mělo by to smysl? Člověk se nedá změnit. Tak proč se do něčeho nutit? Proč se bít o to, co stejně nebude mít dlouhého trvání?
Vždycky všechno nejde, někdy si i něco pokazí. To už mi pomalu začíná docházet. Že nebudu mít celý život to, po čem toužím. Ale i s tím se dá smířit, radši než se zastavit na mrtvém bodě.

Možná si řeknete že to, co poslední doubou píšu, postrádá smysl. Že nejsem normální.
Asi máte pravdu. Z něčího pohledu třeba právě teď kazím, co být mohlo, avšak kvůli mě nikdy nebylo.
To jsou ty úhly pohledu, ta rozdílná vnímání jednoho světa ;).
A že souhlasíte s Remarquem? Vždycky chceme to, co nemůžeme mít, co nám utíká. Už jenom z principu... Hodnoty toho, co jsme měli, doceníme až v momentě, kdy už nám to nepatří...
Tím vším jsem jenom chtěla říct, že možná jednám špatně. Ale dělám krok kupředu. Lepší než se kymácet na místě a jednou nohou zakopávat o minulostl, ne? ;)
 


Komentáře

1 jesí jesí | Web | 26. prosince 2008 v 18:24 | Reagovat

No možná je to nnesmysl s ezalamovat v podstatě s "věcí", která je uzavřená, která už nejde navrátit nebo jde  ale bylo by to k něčemu, jenže je to těžké se od toho odloučit,jenže otázkou je, že né každému se uleví, když od té věci ustoupí hned, někdo potřebuje po kouscích se dát do kupy:)

2 Mia Mia | 26. prosince 2008 v 22:41 | Reagovat

jesí, děkujuuu:). Už jsem ti to chtěla napsat dávno... si totiž opravdu jedna z mála lidí na netu, u které mám pocit, že články čteš a navíc je tvůj komentář vždycky smysluplný a k věci a ještě máš podobné názory:). Jsem za to opravdu moc moc ráda. A ještě navíc strašně fajně píšeš;)

3 Cecile Cecile | Web | 28. prosince 2008 v 17:03 | Reagovat

Remarque měl pravdu . . . Pořád ji má.

4 Enliven Enliven | 29. prosince 2008 v 11:09 | Reagovat

Mne to docela dává smysl;) Chce to čas...čas všechy rány zahojí...ale nesmíš se v tom utápět...chce to jít dál...klidně pomalu...ale jistě;) Myslím, že jsi na správné cestě;)

5 Lůca Lůca | Web | 30. prosince 2008 v 19:06 | Reagovat

Enliven, nemůžu souhlasit.. je pravda, že to potřebuje čas, ale ten rozhodně nezhojí všechno.. Někdy ránu překryje křehkým strupem, o který stačí byť malinko zavadit,aby se strhnul a rána pak krvácí stejně jako předtím.. ;)

Miriabel, ten úvodní citát je hezkej..A nemysli, žádný článek není bez smyslu, všechni nějaký má, i kdyš třeba maličký a skrytý.. o to větší zábava je pak ty skryté smysly hledat.. Přeju hodně štěstí do nového začátku:)

6 Miriabel Miriabel | 1. ledna 2009 v 15:11 | Reagovat

Lůca: S tím strupem je to hodně výstižné a pěkné přirovnání ;).

Enliven: Děkuju, snažím se:). Ale musím souhlasit s Lůcou;)

Cecile: Souhlasím a asi proto jeho knížky miluju:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.