Kdyby...

10. října 2008 v 14:56 | Miriabel |  deníček
Kdybych nebyla blbá a uměla říkat ne...
Kdybych nebyla blbá a věděla, co chci...
Kdybych nebyla blbá, udělala bych to, do čeho se kopu už od počátku září aspoň dneska. Ale ne.
Jsem totiž blbá. Včera, dneska i zítra. A proto tady sedím a ubíhají poslední minuty, kdybych ještě mohla něco udělat. Pak to zase nějakou dobu nepůjde. A potom už bude nejspíš pozdě. Možná už je ale pozdě i dneska. Asi určitě, jenomže ta hloupá naděje. Je v nás, i když doopravdy už dávno umřela.
Nesnáším své rodiče, protože mi zase a opět řekli pravdu. Bože, jak logicky to zní a přitom jsem si to ještě nebyla schopna přiznat. Teď už nevím, proč jsem se tenkrát chovala, jak jsem se chovala, připadá mi to strašně nelogické. Jenže už je pozdě. A nepište mi, prosím, že není, že se všechno vyřeší. Už vím, že to není pravda.
Milionkrát radši se budu hrabat v minulosti, protože byla hezčí, nevinnější, méně zkažená.
Nechci se probouzet do přítomnosti, protože je hnusná...
Je po všem. Nebo ne, není, ale pro mě už jo.
Nebaví mě nic, všechno ztratilo smysl.
Možná existuje láska, víra, naděje a štěstí... ale ne pokud se chováte jako sobci a neberete ohledy na druhé...
A tak je najednou přítomnost a koukám do blba, tečou mi slzy, ale vím, že bych si zasloužila něco horšího. Za to, jaká jsem byla... Někdy nepřijde luxus v podobě druhé šance, a když jo (možná jich bylo víc, asi určitě) a vy ho stejně pošlapete, nepotřebuje to žádný komentář.
 


Komentáře

1 Surielem Surielem | Web | 10. října 2008 v 15:20 | Reagovat

ale potřebuje to komentář: jednou příjde i šance další a ty jí tentokrát nepošlapeš, tentokrát se vezme do ruky jako nejvetší zázrak a bude se hýčkat hýčkat a děkovat že bza to jaký člověk je stále dostává nové šance ... :-*

2 Surielem Surielem | Web | 10. října 2008 v 15:21 | Reagovat

možná ti to příjde směšné ale já v podstatě nevím o čem píšeš, co se ti tak děje nehezkého, ale stále věřím, věřím v Tebe i za Tebe

3 Miriabel Miriabel | 10. října 2008 v 15:28 | Reagovat

mi se neděje nic až tak hrozného, spíše jsem svým chováním ublížila druhým, ale bohužel to byli ti, které jsem měla nejraději, jenže v tu chvíli jsem to asi chápala jinak... byla jsem jednoduše blbá. A teď mě to šíleně mrzí, protože to dopadlo, jak mělo a nějak už nejde nic změnit.  Promiň, nemůžu psát konkrétně...

mrzí mě to... a prosím tě, raději nevěř, tohle nemá už smysl ;)

Kolik pro mě co znamenalo, si vždycky uvědomím až to ztratím.

A děkuju ti moc:) za milé komentáře a pozitivní články:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.