Už si neumím hrát... Překročit most je tak snadné, ale cestu zpět už nehledejme. Není.

5. září 2008 v 14:57 | Miriabel |  názory
Procházím supermarketem, ocitám se v oddělení hraček a oblečků pro panenky a miminka...
Mohu se na chvilku zastavit a podívat, zavzpomínat, ale ne začít křičet: "Mami, kup mi to, prosím!". Znělo by to poněkud nepatřičně a navíc bych si s tím ani nehrála. Jsou pryč ty chvíle bezstarostného a naivního dětství a navíc už přešel i věk tajného hraní si doma ve skrytu pokoje, střídající se s řešením prvním lásek a make - upů...
Už mě hraní nebaví. Dříve jsem si říkala bude to super až budu velká. Až budu jako mí rodiče. Ale najednou na mě dopadá ta tíha odpovědnosti a dospělosti a nejsem si už tak jistá, že být velká je tak osvobozující a napínavé. Naopak. Pomaloučku mizí ta fantazie a všechno se zdá být děsně všední. Není se na co těšit. Nejsem tak stará, ale stejně při pomyšlení na budoucnost, mám v očích hrůzu. Maturita, snad výška, pak práce, šeď, stres, mít peníze, manžela a děti, práce a a... teď by mělo přijít to překvapení, ale jsem u konce, vážení.
Teď se na to nepřeberné množství panenek a autíček koukám a říkám si až tohle jednou budu kupovat, nebude to pro mě, ale mé děti... Dříve nepředstavitelná věta, teď se však její význam pomalu naplňuje. Ne, nejsem těhotná, ale tak stejně už si nikdy nevezmu do ruky medvídka a nezačnu ho převlékat a krmit. Neměla bych na to fantazii a ani myšlenky.
A proč to všechno nejde vrátit? Už nevěřím ani na Ježíška...
Prvním školním dnem, první pusou, láskou, rtěnkou, ... člověk hodně získá, ale také ztratí...
Myslíme si, že jsme odhalili pravdu a tím vstoupili na most, který vede do pásma dospělosti, ale kde je řečeno, že na straně, kterou opouštíme, nám nebylo lépe?
 


Komentáře

1 Eveeee Eveeee | Web | 5. září 2008 v 23:39 | Reagovat

krásně napsaný článek, ano říká se "musíš získat zkušenosti" a pak budeš "rozumnější".  Ale kdo říká, že je dobré znát opravdovou realitu? Jj možná můžeš říct, že víš jaký je svět doopravdy.. ale není lepší být šťastně naivní? Souhlasím s tebou :).

2 cannelle cannelle | Web | 6. září 2008 v 1:31 | Reagovat

Vždycky když tě čtu, tak na mě dýchne taková niterná, osobní melancholie, vždycky pootevřeš dvířka do svýho světa, a přece je tak strašně blízký i nám ostatním. Krása.

Zavzpomínala jsem též, je to zvláštní,taky si už nedovedu představit, že bych si šla hrát třeba panenkama,. Ne proto, že bych se bála, že budu vypadat jako cvok, ale prostě proto, že... že už na to není ta fantazie, přesně tak...

3 Miriabel Miriabel | 7. září 2008 v 21:00 | Reagovat

cannelle: Děkuju moc moc:). Jojo, první sice chceme, ale stydíme se a pak, když stud přejde, už je pozdě ;). Je to škoda, ale raději se  už budu snažit koukat dopředu :).

A ještě jednou díky:)

4 Šílená Lůca Šílená Lůca | Web | 11. září 2008 v 21:14 | Reagovat

Dalo by se říct, že já právě stojím na tom pomysleném mostě. Bojím se jít dopředu, ale zároveň nemůžu zpátky. A tak tam jenom stojím a čekám, až mě ten strach přejde. Jenže jsem se přistihlas, jak si říkám, že doufám, že to bude zadlouho.. Je to děsný:) Na prahu dospělosti mě začne bavit být dítětem..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.