Příběh o těch dvou, které chtěly prožít dobrodružství a skončily v kobce :)

10. září 2008 v 20:48 | Miriabel |  deníček
Pravdivý, doložen fotkama, tak čtěte a koukejte:D.
Byl konec prázdnin. Do prvního školního dne zbývalo pět dní a ony dvě se rozhodly, že potřebují nějaké pořádné a dobrodružné zakončení:). Na netu si našly asi snad jediný volný penzion (na fotkách vypadal, mno, jak to říct, ne luxusně, ale ujícně), sbalily bágly a jely směr Jeseníky.
Zvládly i cestu busem s nějakými přestupy, horší to bylo, když přijely na zastávku do Malé Morávky...
Vzít bágly nám zpočátku nedělalo problém, ale po nějakém kilometru cesty, kdy jsme potkaly plno penzionů, obchodů, restaurací, ale ten náš nikde, na nás padla první deprese:). To nikdy nemůžeme najít... Teď si říkám kéž by, třeba by se na nás usmálo štěstí a my našly ubytování někde jinde, možná i nocování pod širákem by bylo lepší:D.
Nějak nám nedošel fakt, že 500 metrů za odbočkou, neznamená odbočit, ale jít dále po hlavní:D.

Zkrátím to... Majitele jsme nakonec potkaly cestou do hospody. Byl tak hodný a šel s náma až k penzionu (ještě pořád nevíme, kam dojdeme), kde nám předal klíče od pokoje a a... nic. Žádná pravidla, rozkazy, příkazy, dokonce ani jména po nás nechtěl. Peníze jsme mu musely ten první den málem vnutit, protože to počká přece a: "Do školy první den? Není to zbytečný?". Asi jo:D. Koukly jsme na sebe a obě věděly i beze slov, že tady něco nehraje. Ten chlap je divný.
Pak odešel a my dvě se šly vybalit.
(Protože tenhle blog je svým způsobem mým známým nepřístupný:D - rozuměj utajený - a moje jméno dosti charakteristické, budu pro vás Miriabel a kámoška Anna, okey?)
"Anne, tady něco páchne, " byla moje první věta. Jo, smrděla tam žumpa, hlavně v koupelce. Nebyl tam sprchový kout jako na fotce na internetu, z umyvadla jenom čouhalo cosi nejspíš určené k mytí. To by nebylo nejhorší, ale ten smrad se nedal přežít. V momentě, kdy jste se chtěli umýt, musely být dveře zavřené :-!. Ještě teď je mi špatně:D.
Kuchyň byla ve stavu podobném, ale nesmrdělo tam nic, kromě zatuchlého, dlouho nevětraného, vzduchu. Záchod nepáchl tolik jako koupelna. Spaly jsme na manželské posteli, která se, jako jedna z mála /bylo jich tam pět:D/, neprolomila, když jste si na ni lehli:D. Dodnes doufáme, že peřiny byly měněné alespoň někdy v letošním roce /nesmrděly až tak moc:D/, ale kdo ví, jestli mu tam někdo vůbec letos přijel a byl tak blbý jako my dvě, že zůstal. I když v okolí kobky takhle žije hodně lidí, smrdí jim odpad až na ulici a jejich domy, vypadající jako po němcích, pomaloučku chátrají. Asi jim stačí k životu méně než nám, co jsme zvyklí na komfort v podobě koupelny s vanou:D a pravidelně obměňovaným povlečením:).
Začly jsme jednat... Rychlostí blesku jsme náš penzion, už překřtěný na kobku, opustily a šly nakupovat - jar, útěrku, hadry na mytí, mokré kapesníčky a taaak:D.
Jeho útěrkou jsem usušila mnou umytý záchod (on na něho zřejmě nikdy ani nesáh:D) a tou naší novou jsme si utíraly svůj příbor:). Jídlo jsme jedly v posteli. Jo, Anne, nebyly tam zřejmě ani vši, blechy a možná ani ten tvůj mor:D. Zatím nepozoruju žádné příznaky, dokonce mě ani nesvědí hlava :).
Po čistící akci jsme tak seděly na posteli a já říkám: "Chce se mi na záchod."
Anne: "Fuj, to jako chceš jít na ten záchod tady?"
Já *zhnusený pohled*: "Ani náhodou."
Šly jsme tedy na oběd do restauračky a tam i na WC. V té chvíli už bylo rozhodnuto. Záchodu se jednou budeme muset dotknout, ale jídlo jedině v hospodě. Ani vodu na čaj si tam neuvaříme:D.
Zuby jsme si pak myly v kuchyni. Já se první den nemyla... Nedokázala jsem se přemoct a vejít do sprchy (?). Mokré kapesníčky to jistily:D. A Anne si tam nalila tunu Jaru, aby to nesmrdělo až tak a aspoň ze začátku, než si navyknete, se to dalo udýchat. Její nápad se ujal a tak jsme na konci 4denního pobytu vyhazovaly prázdný Jar.
Naštěstí jsme hodně chodily po horách, v podstatě celé dny a v kobce byly až večer. A když jsme jeden den nešly nikam, důvod: můj puchýř na patě:D, mohla jsem jenom běhat a Anne pak zuřit:D, ležely jsme na zastávce a čekaly osm hodin na bus, kterým jsme nejely:D.
Ještě bych neměla zapomenout zmínit příhodu, kdy nám pan domácí lomcoval večer s klikou... V té chvíli nám došlo, že větší strach než ze špíny a smradu, bychom měly mít z něho. Ani nevíme, jak se jmenuje a vůbec je celá tahle rekreační chata podivná. Hodně pil. Večer. A zval nás k sobě do společenské místnosti. Nešly jsme a jednou naši společnost nahradila nějaká podivná žena s papouškem říkajícím brýden a bréráno, která se smála v intervalech co tři minuty a to stylem chachachaha.
A to je, přátelé, konec příběhu o kobce... Aneb jak šly dvě neznalé do světa:D. Bylo to strašné prostředí, ale svým způsobem to bylo okouzlující:). Díky ní. A jaké z toho plyne ponaučení? :) Je jedno, kde jsi, v čem přežíváš nebo co děláš , záleží pouze na tom s kým...
Foutou dodám v příštím článku, tady je jenom housenka *in love* - moje modelka ;). Taťka říká, že jsem to moc zesvětlila, ale mně se líbí přesně taková:P. Kobku na fotce nemáme, chci vzpomínat jenom na to hezké, a že toho je.
Horší bylo to probuzení do dalšího dne. Škola a šeď. A takový je život, píšu to pořád dokola,a le nemůžu si pomoct. Každý si zaplatí svou daň ze štěstí:).
 


Komentáře

1 Eveeee Eveeee | Web | 10. září 2008 v 21:44 | Reagovat

krásný článek :), jojo kobka byla prostě kobka :D Nejlepší byla naše hádka kvůli ničemu :D. " Já tam nejdu." " Ale já to slíbila." " No tak jdeme." " Ale já tam vlastně taky nechci.." :DDD no comment :DD

2 Slečna A. Slečna A. | Web | 11. září 2008 v 6:52 | Reagovat

:D Já u Malé morávky bydlím :D:D:D:D Teda jako ne přímo u ní ,ale fakt kousíček od tama.

3 aniska aniska | Web | 11. září 2008 v 15:30 | Reagovat

NO...výlet závidím, kobku nee.:D Ale důležitý fakt je, že máš víc těch pozitivních zážitků. A stím probuzením do dalšího dne - škola a šeď potkala i mě a ani jsem nikam nemusela jet.:(

4 Šílená Lůca Šílená Lůca | Web | 11. září 2008 v 20:54 | Reagovat

Musím říct, že pochvala od tebe mě potěšila víc než všechny jiné:)) Jo, pochopilas to správně, opravdu závodně běhám (už asi od druhý třídy) a každým rokem s větší chutí:) Taky bych se ráda vrátila do primy nebo ještě líp do školky.. Houpačky a odpolední spánek.. To mi chybí i po deseti letech, co jsem pryč:))

A s tím výletem.. My byli s našima na Slovensku taky ubytovaný v jakejsi díře, jenže jsme nebyli jediný "ztroskotalci".  Bydlelo tam s náma spoustu uječenejch poláků.. Od tý doby je nemám moc ráda:) I když náš pan domácí byl sympatickej "děda" a ne oplzlej alkoholik jako ten váš:))

5 ViK ViK | 12. září 2008 v 14:20 | Reagovat

Chvílemi mi to připadalo jako úryvek z Hitchkokova filmu. Zvlášt ta pasáž s papoutškem .. ještě že jste se vám nic nestalo ... :o)

6 cannelle cannelle | Web | 14. září 2008 v 18:46 | Reagovat

říkat penzionu "kobka" - to mě prostě dostalo :-D Ale jste holky šikovný, protože jste si s tím hravě poradily. Aneb "správná žena si ví vždy rady" jak by pravila Fifinka ;)

Já třeba nesnáším hotely a tak, protože se mi hnusí představa spát na posteli a v peřinách, kde už spal (a kdovícodělal) i někdo jinej, nesnáším takovej ten pach veřejných záchodků (i když přímo nesmrdí) nebo koupelen v motelu... Brrr. Někdy ale nezbývá moc možností.

I když ten širák taky není špatnej nápad ;)

7 crazyslunicko crazyslunicko | Web | 16. září 2008 v 10:50 | Reagovat

no tak to muselo být zajímavý.. trošku mi to připomíná školní výlet, kde jsme den před odjezdem zjistili, že je to hodinový hotel na víte co.. :D:D:D takžeč všude byly bílý fleky... no hnus.. blééé :D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.