Mít někoho rád.

16. září 2008 v 20:44 | Miriabel |  oblíbené
Možná taky umíš někoho opravdu milovat.
V tom případě umíš opravdu hodně.
(Evelyn Stein - Fischerová)

Myslíte, že znáte přesný význam tohohle slovního spojení? Já ne.
Dříve bych řekla: "Jo, to je jasný." Ale teď už vím, že tohle slovo skrývá tolik záhad a možností, které člověk ani v průběhu celého života nepochopí a neprožije.
Mohla bych o tom napsat třeba úvahu na stranu a4. Jak je těžké lásku projevovat, co je mít rád a odkdy láska přeroste v milování. Ale všechno by to byly jenom mé subjetivní úvahy a myšlenky. Nic by vám neřekly a tak raději nebudu pokračovat.
Vlastně ne, nemůžu o tom psát hlavně proto, že sama nevím, co bych psala...
Snad jenom už znám rozdíl mezi miluju a přitahuje mne.
Už nekoukám jenom na slupku, ale snažím se dívat, jací jsou lidé uvnitř. Že je každý zajímavý a svým způsobem fajn. Není na světě člověk, který by byl úplně špatný a nudný. Proto není fér odsuzovat na první pohled, natož pak si říct nelíbí se mi, nebavím. Nebo hůř - jsem lepší, chytřeší, bohatší, hezčí nebo já nevím jakší..., a proto nemůžeme být kamarádi.
Znám pár lidí, kteří se tak chovají. Odsuzují, aniž by poznali. Myslí si, že se jim nikdo nevyrová. Každého hned odepíšou a pomluví. Ze začátu nám mohou připadat jako borci, ale později zjistíme, že jsou prázdní a nemáme se s nimi o čem bavit.
Někdy je lepší udělat první krok a nehledět na svou hrdost. Někdy by ten druhý chtěl, ale potřebuje naši pomocnou ruku. Tak mu ji podejme. Třeba dostane odvahu.
Proč si hrát na uraženého? Nemá to smysl. Můžeme tím jedině pokazit, ne získat. A jednou si to budeme vyčítat. Tak jako bezsmyslnou srandu z druhých, kteří jsou k nám v danou chvíli hodní a nebrání se. Není to proto, že by neuměli, ale nechtějí. Mají nás na to moc rádi.
Tenhle článek je zmatený a pitomý, já vím. A omlouvám se, jenom jsem měla pocit, že tohle potřebuju napsat. Aby si to třeba někdo přečetl a nebyl stejně blbý a hnusný jako já...
Protože kolik pro nás znamenalo, co jsme měli, si uvědomíme, až o to přijdeme a už to nikdy nepůjde vrátit zpátky.
Možná už vím, co je to láska. Ale k čemu je mi to teď?
Vzhled je jenom vzhled a tak stejně rychle, jako se nám někdo líbit začne, se později okouká. Někdy pro to prvotní okouzlení nevidíme, co bychom měli. Ta záře nám oslepí oči. Ale i diamant jednou zářit přestane... A nebo nás jeho svit už neokouzlí. Procitneme. Nemá totiž hlubší smysl. Je jen pastvou pro oči. Chloubou, ale ničím jiným.
Často se díváme jenom na povrch, na obal, ale hloubka nás nezajímá... Ale proč??? Proč si to všechno vždycky uvědomíme, až když šlápneme vedle?
Proč pořád chybujeme, ale zároveň nemáme možnost se vrátit zpět a své kiksy napravit?
 


Komentáře

1 Eveeee Eveeee | Web | 16. září 2008 v 21:01 | Reagovat

Krásný článek, a asi s tebou v hodně souhlasím, zkušeností však ještě moc nemám, tkž můžu spíše jen tak teoretizovat.. ale ymslím, že jsem opchopila, co jsi tím chtěla říct.. Ono možná nejhorší je, že když nás někdo přitahuuje a cítíme vedle něj euforické štěstí, tak si neuvědomujeme, že jde jen o přechodný stav, ale klademe tomu až příliš velký význam. A když už si jednou řekneme, že jsme potkali toho pravého, nechceme se té předtavy vzdát.

Možná je to taky tím, že když nás někdo hodně přitahuje, dotvoříme jeho osobu k obrazu svému a jsme v tom až po uši.. a možná, že k realnému člověku nejde nic cítit tak silně..

A ještě jedna uplně pitomá poznámka.. :D Kdyby to bylo tak jak říkáš, tak by asi neexistoval ten ppravý.. páč bychom se jen zamilovali do toho, kterému jsme se rozhodli otevřít srdce.. Ale třeba to dokážeme jen tomu pravému... kdo ví.. :)

A myslím, že ještě není tak pozdě, třeba se to ještě změní.. A taky by sis měla uvědomit, jestli ho vážně miluješ, nebo ho máš jen strašně ráda a když už to není takové jako dříve, tak ti to tak připadá..

2 misa_laska misa_laska | Web | 17. září 2008 v 11:56 | Reagovat

Taky už vím co je pro mě láska.. Nemiluji, mám ráda tisíci způsoby, ale ze strachu, že by pak už nic víc nebylo neříkám, že miluji.. To je pro mě maximum...

3 Enliven Enliven | 17. září 2008 v 12:27 | Reagovat

Ahojky Kočko;)

Jsem moc ráda, že jsi zpět...ale co to že jsi blog ukázala tak pozdě?;) No budu to tady muset pořádně proštudovat:)

Mám pocit, že toto Tvé uvažování a cítění už jsem četla...nemýlím se? Nepsala jsi už o tom na starém blogu? Reagovala jsem...rozhodně nejsem žádný svatoušek, který by nikdy neodsoudil člověka z prvního dojmu...také jsem to párkrát udělala...i si vyčítala, proč jsem si něco takového mohla o té osobě myslet, když jsem ji poznala blíže...ale to se stalo jen párkrát...pač většinou se má intuice nespletla...ale nemůžu to nechávat jen na intuici, vím, vím;)

4 ViK ViK | 17. září 2008 v 13:43 | Reagovat

Moc hezky napsané. Myslím, že každá zkušenost je vzácná. I když se může zdát, že je nám už k ničemu. Jednou někoho potkáš a už si budeš počínat jinak, na základě toho, co jsi prožila dřív.

Líbí se mi ta věta začínající "Někdy je lepší udělat první krok .."

5 Slečna A. Slečna A. | Web | 17. září 2008 v 15:27 | Reagovat

Nedá se říct ,ten člověk je úplně nudný ,nebo horší,ale...nesedí mi. A jak ti někdo nesedí ,tak se většinou už nikdy citově nestřetnete.

6 Miriabel Miriabel | 17. září 2008 v 18:43 | Reagovat

misa_laska: to je zajímavý názor:). Já jsem asi opravdu milovala jenom jednou, aspoň jsem měla en pocit. Motýlci v břichu, lítání v obláčcích, daná osoba jevící se bez jediné chybičky. Ale dopad na zem mě hodně probral.

Už nechci milovat, tak hodně, tak opravdově:). Asi Tě chápu... Bez slova milovat nemá život smysl. Ale s ním je někdy až moc smyslupln a bolestivý.

Enliven: Taky jsem moc ráda, že ses vrátila na blog:). Předtím nebylo nic moc co ukazovat... teď už je to tady alespoň jakž takž započaté:).

Psala jsem něco podobného, ale teď, myslím, i když to tak možná nevyznělo, mám o dost změněný pohled na lidi, jejich hodnoty a tak ;). A možná nejsem tak hodně naivní, i když pořád dost...:D

A starší články raději nečti *stydím se* :)

A děkuju moc za návštěvu...

ViK: Souhlasím s Tebou:). I ta nejhloupější, a v daném okamžiku nejnepříjemnější situace, nám něco dá do budoucna.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.