Dospělost, přežívání, osudy a taaak:)

24. září 2008 v 15:12 | Miriabel |  názory
Nedávno jsem si šla něco vyřídit a poprosím taťku, ať jde se mnou. "Potřebuju tam někoho dospělého." On se na mě tak nějak nějak nevěřícně podíval a říká: "Ale ty jsi dospělá. Uvědom si to už konečně." Aaa, v tu chvíli mi to došlo intenzivněji. Už mi pomalu není ani těch sedmnáct, ten poslední rok, kdy vlastně pomalu mizí dospívání a přichází zodpovědnost, zachází za obzor hory přítomnosti.
Ale já nechci. Chtěla bych být napořád dítětem. Nemít zodpovědnost, nemuset nic řešit, žít pohodový život a ničím se nezabývat.
Možná, že vy to berete normálně, jenom já, věčný snílek, se zase něčeho děsím. Co je třeba zbytečné a pak to bude úplně pohodě...
Nechci vás strašit, ale zase se nechci bát sama. Tak nad tím přemýšlejte:D.
Dneska jsem četla takovou knížku. Byl to příběh, ale vlastně celý pojednával o tom, zda existuje osud a máme na něj věřit, nebo ne. Nenajdeme tam odpověď na otázku tolika lidí. Jenom se můžeme zamyslet. Tak já teda uvažuju:D. Ale nevím... A vy?
 


Komentáře

1 Šílená Lůca Šílená Lůca | Web | 24. září 2008 v 18:06 | Reagovat

Bojím se s tebou..Tuším, že to přání být dospělá a dělat si co chci se ztratilo asi někde při přestupu ze školky do školy.. A budoucnosti, teda té vzdálenější, se docela obávám.. Nevím co se stane, jaká budu já a jaký moje okolí, co všechno budu muset zvládat..  Možná mám k dítěti o něco blíž než ty, ale předem vím, že dospělost pro mě nebude to pravý ořechový.. Jsem ráda stále dítětem, taková možná mírně infantilní, za to bez problémů, jaký triko si vzít, jakej koupit prací prášek nebo který oblečení prát na třicet a který na čtyřicet..  Dospělost mě ničím neláká.. Ano, můžu rozhodovat o právních věcech, mít svadbu a dítě, chodit do zaměstnání.. Po ničem z toho ale doopravdy netoužím (pravda, už možná předčasně se těším na vlastní miminko, ale tím to končí)..

A k tvojí otázce: Vzhledem k tomu, že jsem měla opravdu ráda snad jen jednou jedinkrát (a bohužel to ještě plně neodeznělo), nedokážu to říct nijak přesně.. Ale snažím se uklidňovat slovy, že na vzhledu přece nezáleží.. Jenže já zatím nevím, jestli mi na vzhledu záleží nebo ne, protože jsem neměla pořádnou příležitost to zjistit.. Promiň, nedokážu ti odpovědět upřímně. Strašně ráda bych řekla, že dokážu chodit s klukem, kterej se mi vzhledově moc nelíbí(sama bych taky miss vyhrát nemohla), jenže mám děsnej strach, že by se pak ukázalo, že to nedokážu (i když to snad ne).. Tohle prostě nevím:(

2 Vendee Vendee | Web | 24. září 2008 v 18:20 | Reagovat

Taky nechci nikdy dospět.......na druhou stranu taky chci být nezávislá. Už asi třikrát mě na ulici oslovili chlápci, kteří rozdávali nějaké dárky a pokaždé typli,že je mi víc jak 18.......trochu jsem je zklamala, ale bylo by super říct, že ano, že mi bylo 18 - už jenom stárneš.......sakra, to zní děsivě. Chci být navždy mladá!!!! :-D

3 Daisy Daisy | 24. září 2008 v 18:58 | Reagovat

no já už jsem "dospělá" poměrně dlouho a zatím mi to přineslo jen samý výhody, takže se toho neboj :-), nakonec řádit jak puberták můžeš občas i tak, občasnému řádění se prostě meze nekladou... :-DDD nevýhoda snad je, že se člověk musí naučit, že ve všech směrech má za sebe zodpovědnost sám, tím myslím, když přestaneš studovat (což se tebe jistě v blízské době netýká, určitě budeš uvažovat o VŠ, tipla bych...), tak si musíš sehnat nějakou práci,platit složenky a pojištění, zajistit si bydlení....no prostě žádná prdel, ale zase je to fajn, vlastně si můžeš skoro dělat,co chceš a to je bezva,ne? :-D.......

no a k tomu osudu, já ti fakt nevim, nedokážu říct ani tak ani tak, ale věřím, že existuje nějaká nedefinovatelná moc nebo síla, která tak nějak "řídí" události a že se prostě stávají věci, který neovlivníš, ani kdybys chtěla......takže asi věřim .-D

jo a ještě P.S. jsem ráda, že si rozumíme, ono ty moje občasný výlevy často někdo pochopí špatně...:-D

4 Enliven Enliven | 26. září 2008 v 9:53 | Reagovat

Tak já podle občanského průkazu jsem dospělá již 3 roky...a myslím, že za ten rok na Islandu jsem dospěla...a dospívám dál...pač už skoro v podstatě nejsem závislá na rodičích (akorát co se placení nájemného a výživného týče)...jinak nakupování, vaření a řízení domácnosti je v mých, přítelových no a raději nebudu říkat v bráchových rukou:). Táta bydlí se svým tátou, staví si podkrovní byt...maminka bydlí se svým přítelem...a nás "dětičky" nechala v bytě;)...já skoro dospělá jsem...u bratra mám pochybnosti...je  to děsněj flákač a lajdák...neumí se sám o sebe postarat...teď to vidím...no radši ho nebudu řešit;)

Občas mám ty stavy (to, když třeba vidím mateřskou školku), že bych chtěla být dítětem;)

5 Surielem Surielem | Web | 26. září 2008 v 11:28 | Reagovat

Dospělosti se neboj, je to další krásná životní etapa ketrá tě čeká, buď ráda, že ses k dopělosti dopracovala, mnoho lidí takové štěstí ani nemá a v útlém věku jejich život skončí. Věř že budeš dobrým dospělákem.))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.