A taky...

7. srpna 2008 v 18:30 | Miriabel |  koš
bych se chtěla moc omluvit, že nekoukám na vaše blogy, chtěla bych, jenže mi tady to připojení blbne:(. Jak už jsem říkala, net chytím jedině v určitém místě na balkóně a to se mi ještě nedaří připojit na mirandu a ani koukat na některé stránky... a měnit design,ehm, prostě počká na doma, i když se mi taky moc nelíbí, nebojte;).
Právě provádím asi xtý pokus kvůli připojení se na nějaký ten komunikátor a pak se ponasnažím (divné slovo, že:D? couž...) o zobrazení nějakých stráneček na blog.cz. Snad už budu úspěšná, vrrr:).
V dobách nevětší nudy vás tady budu zahlcovat nějakými těmi žblepty týkajícími se mého života:D. Tak ať to přežijete:D.
Taky jsem si začala psát deník, ne ten netový, ale pravý. Připadala jsem si úplně důležitě, pustila si Zeppeliny a dala se do práce... Nakonec jsem celou stranu pomalovala infantilníma obrázkama a napsala jednu větu poslouchala Zeppeliny, malovala kytičky... a co dál? Nic mě nenapadlo, kromě nějakých sladkých řečiček, vylívání srdíčka či pomluv rodičů. Jako ve 13. A já s hrůzou zjišťuju, že jsem se doopravdy vůbec nezměnila. Tenkrát jsem měla opravdový deník a vždycky, když mě někdo naštval, otevřela jsem ho a psala a psala.Chudák, divím se, že tolik pomluv a stížností unesl. Pak mě doprovázel i v nejblbějším období mého života - hubnutí. Stránky byly spáleny:). Teď v něm zůstalo jenom pár písmenek a doufám, že už se do té doby nikdy nevrátím:). Kecám, zase fráze, chtěla bych tam, moc, ale vím, že nesmím, jestli chci žít a já chci. Ehm... mno... ale JO!
Pak jsme jeli v autě a já se nudila. Pokusila jsem se tedy shrnout do něj tábor. Ale zase jsem skončila u hledání problémů a chyb na lidech, životě... A to už nechci ;).
Nedeníčková Miriabel
PS: miranda stav: offline; článek psán dvakrát...:) ale dopsán, jupííí jou, důvod slavit;)
PPS: Ještě nedávno bych vám tady napsala my reason to be here is away. For ever... Ale všímáte si, jo? Lepším se, už nedepkuju, radši nepismenkuju:)
 


Komentáře

1 Miss.Maková Miss.Maková | Web | 8. srpna 2008 v 16:41 | Reagovat

Já se vždycky pro deník nadchnu, tejden ho píšu pravidelně a pak už nic :D

2 Šílená Lůca Šílená Lůca | Web | 20. srpna 2008 v 21:37 | Reagovat

Já mám jeden deník snad už od druhé třídy. Takovej růžovej s medvědí rodinkou a barevnejma stránkama. Za celou dobu jsem nepopsala víc jak třetinu.. Vždycky ho někam uklidim, a když ho po dlouhej době najdu, začtu se do něj a někdy i něco připíšu.. A vždycky se divim, jak mě mohly naštvat věci, kterým bych se dnes zasmála a přešla je mávnutím ruky, a věci, které jsou pro mě důležité teď, jsem tehdy zcela ignorovala.. S věkem se člověku mění hodnoty.. Založila jsem si deník jako zápisníček mých pocitů a bohužel dopadl jako ten tvůj - snůška drbů a pomluv. Ve stylu "všichni jsou děsní a já malá ukřivděná..". Díky tvému článku jsem si uvědomila, že je v podstatě zbytečné ho mít.. Ale schovám si ho, abych si mohla kdykoliv později uvědomit, že nechci být taková, jaká jsem byla v době nejčastějšího zapisování..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.